V ráji žbleptařů

Tak, a odteď používám Firefox.

8. března 2017 v 10:41 | strigga
Nedávno (asi před měsícem a kousek) v tichosti uběhlo deset let od chvíle, co jsem si jako třináctiletá "slečna" (která tehdy byla přesvědčená, že se měla spíš narodit jako kluk) založila tohle místo. Deset let. Neuvěřitelný. Může to být třeba.. osmina života. Nebo i desetina, když máte štěstí (?). Za tu dobu se ze mě stal jiný člověk, protože nikdy, ani jediný den nezůstáváme úplně, stoprocentně stejní.. ale myslím, že ten základ mi zůstal. Tohle místo, a všechno, co se kolem něj za ty roky dělo, všechny ty příchody a odchody lidí, kteří mi zasáhli do života; to všechno mi dalo mnohem víc, než bych tehdy čekala. Je to pro mě jedna z nejdůležitějších kapitol v životě vůbec. Dala mýmu životu směr, i když se od něj dost často odchyluju a nevím, kam vlastně mířím ani jak a kam dál. Dala mi, před lety, když se tenhle svět začal ztrácet, zvláštní smutek, kterej se ve mně drží dodneška a kterej se časem přetvořil v něco většího, mnohem, mnohem většího - v něco, co neumím pojmenovat, ale co mě drží tady, a co mě tu drželo vždycky. Neumím odejít. A ani nechci. I když se někdy zdá, že to nemá žádný smysl, ono.. někde hluboko má. Neumím to vysvětlit. A asi ani nechci. Mám pocit, že kdybych to vysvětlit uměla, ta věc by.. zmizela. A ve mně by zůstala díra, srovnatelná s tou, která zůstane, když zemře někdo, koho jste měli rádi. Protože umře část vás samých.

No nic. Vím, že tady sentimentálně žvástám.. občas si to nějak neumím odpustit. Někdy si připadám jak osmdesátiletá, ach jo :)

Dejte mi téma a já pohnu.. s bingem

14. června 2015 v 0:18 | strigga
Už dvaadvacet let (a pár minut) bloudím tímhle světem. Dvaadvacet dlouhých let. Připadám si jako tramvaj.
Ne, nemám tušení, jak si připadá tramvaj.


No, a tak mě napadlo.. že bych asi mohla pohnout s těmi svými povídkami do klišé binga. (Chápete, když už jsem tak stará. Kdoví, jestli se vůbec dožiju srpna!) A víte, mně se prostě líp píše, když to můžu někomu věnovat. Tak jsem vás chtěla poprosit, jestli byste se neobětovali a nenavrhli mi tu pár témat. Ona k tomu teoreticky už témata jsou :D, jenže já je nejsem schopná brát jinak než jako rámec.. a tak mám v plánu vámi navržená témata skloubit s těmi zadanými. Určitě z toho vznikne nádhernej maglajz.
Když se stane zázrak a nad tématem mě přepadne inspirace - no, pak vás čeká odměna v podobě mnou věnované povídky. Minipovídky, bych tak řekla. Možná to bude i drabble.
A to se vyplatí! :D
Mějte se krásně. A předem moc děkuju.
A zase brzy nashle.

JARNÍ OČISTA

9. května 2014 v 23:41 | strigga
Já vážně žiju!

A dokonce i něco píšu. Sem tam. Proběhlo DMD a mně se nakonec povedlo úspěšně napsat minipříběh na každé zadané téma. Akorát že duben takhle vždycky hrozně rychle uteče..

Já žiju..!

27. září 2013 v 11:10 | strigga
Chtěla bych s vámi mluvit. Víte jak. Vysvětlit vám, jakej význam měly tyhle tři týdny v mým životě, protože to sem patří.. ale už jsem.. unavená. Představa, že to budu psát jednotlivě přátelům, kteří neznají tenhle můj domeček nebo na něj nechodí, mě vyčerpává. Představa, že si to napíšu jen tak třeba na facebook, aby si to mohl přečíst každý, mě děsí. Prostě - jsem... spokojená. Poprvé v životě mám pocit, že jsem bojovala za něco, čemu jsem věřila, za něco, co mi došlo pozdě a čeho jsem litovala, a.. vyhrála jsem. Někdo tam nahoře mě nenechal padnout.
Poprvé v životě chápu, že mít motivaci k něčemu je. Že jsou věci, pro který stojí za to se zapřít a třeba padat únavou, nervozitou, křečí, strachem. Protože pak zase vysvitne slunce. A bude svítit přímo na vás, a na všechny okolo.

Trochu si asi vypůjčím od Rav, a taky od Jaen, ačkoli.. nikdy jsem neměla zrovna intence seznamovat vás s hudbou, která mi zasahuje do života. Kromě případů, kdy jsem jednotlivé písničky přidávala k básním, což dělám poměrně často. Ale.. dneska nějak nemám verše, ke kterým bych to přidala. Tedy, nějaký starší bych asi vyhrabala, ale.. víte jak. Chce se mi mluvit hudbou. Je to nejjednodušší. A já jsem unavená a těším se, až dneska večer vyrazím a odjedu na víkend pryč, toulat se po kopcích a mezi rybníky. Jen.. pár melodií, který mi zněly v uších nejčastějc v posledních pár měsících, třeba jako pocta tomuhle končícímu létu. Protože já nezapomínám.
Tahle má v sobě veškerou bolest příběhů z mý hlavy. Přesně tu, a žádnou jinou. (LP)
O téhle jednou kdosi prohlásil, že je o mně. Nevím, co tím myslel. Jen to cítím. A tahle mě (obzvlášť jedna pasáž) dokáže v podstatě vždyky rozslzet. (KP)
Nedávno jsem objevila cover verzi jedné, kterou už znám spoustu let. Po několika posleších se mi nějak líbí skoro víc než originál. (BD tribute .))
Pak je tu jedna táborová ukolíbavka, která zněla líp přes celou louku, když se děti uspávaly v chatkách a my vedoucí jsme se - jako vždycky - mrtvolně trousili do velína, v očích úsměv, mírnost a strašnou únavu, ale - stejně. :) (T)
A poslední, protože jsem vlastně až teprve letos dokázala plně ocenit genialitu tohohle soundtracku. Vůbec z toho něco vybrat je nadlidský úkon :) ale.. při týhle se mi pokaždý, ale vážně pokaždý stáhne hrdlo žalem, i když zatraceně vím, že to přece takhle vůbec nedopadne. :)) Je to jedno z nejgeniálnějších vyjádření toho příběhu vůbec, říkejte si, co chcete. (LOtR)

Tak jo, teda.. díky vám za všechno. :) V pondělí zas začne koloběh školy - kam se zatraceně těším, i když nevím, jak dlouho mi to vydrží, ale.. no, je fajn uvědomit si, co vlastně máte. Že máte místo, kde se cítíte víc doma než kdekoli jinde za celý život, a vy byste se o nej málem vlastní hloupostí a ignorancí připravili. Je to víc než fajn. A já jsem momentálně jenom strašně, strašně vděčná, vděčná všem, kteří - když mi to nakonec, pozdě a úplně absurdně, došlo - mě nenechali to vzdát. Těžko jim někdy vysvětlím, jak moc to pro mě znamenalo. Když to nejsem schopná pořádně napsat ani sem. Ale - i tak. :) Děkuju. To slovo má větší váhu, než si umíte představit.

Arrivederci ;) brzy tu zase budu.

Šest. Tak co to bude tentokrát?

10. září 2013 v 15:42 | strigga
Poprvé jsem neslavila. Poprvé jsem si ani nevzpomněla.
Promiň, příteli. Hanba mi.

Včera tomu bylo šest let, co na tomhle mém domečku spatřil světlo světa první článek. (A víc než šest a půl roku, co byl domeček založen, ale od začátku slavím 9. září, tak to tak prostě zůstane.) A protože by mi bylo zatraceně líto, kdyby někdo pro mě tak důležitý zapomněl na moje narozeniny.. napravuji to a volám: Všechno nejlepší!

Jestli se vám chce, zavolejte taky, budeme mít radost. A abyste mohli mít taky pocit, že můžete mít radost (to je ale krásná a uhlazená věta!)...

PŘÁTELÉ, DOSTOJÍME PŘECE TRADICI!
Takže jesliže mi po všech nezdařených pokusech stále ještě věříte, že vám zvládnu napsat drabble, prosím vás na kolenou o téma nebo slova. (Klidně opište ta z minulého roku, třeba mě tentokrát něco osvítí :D)

Hledám návod na život. Zn. Spěchá!

10. června 2013 v 4:03 | strigga
Dějiny českého biblického překladu, lezete mi krkem!
Bohemistiko, lezeš mi krkem!
Překladatelství, lezeš mi krkem!
Nejistoto, neschopnosti, lezete mi krkem!
Hlouposti, neupřímnosti, lezete mi krkem!
Nedostatku kafe, lezeš mi krkem!
Čase čekání, lezeš mi krkem!
Mlho před očima, lezeš mi krkem!
Únavo, lezeš mi krkem!
strigg... lezeš mi krkem... *rezignovaný povzdech*
Kéž by to byl aspoň akrostich.

If Winter comes, can Spring be far enough?

12. dubna 2013 v 21:13 | strigga
(To nahoře, to je, přátelé, citát z Šaldy, který ovšem zase jen cituje Shelleyho. Nemáte někdo tucha, jak se těmhletěm doublecitacím říká? :D)

Abyste si nemysleli, že jsem umřela, tak neumřela, přátelé. Jen se letos kupodivu zcela dobrovolně a bez vytáček účastním DMD! Jestliže je tu někdo, kdo DMD ještě nezná, vřele tuto výživnou challenge doporučuji jeho ctěné pozornosti - ale pozor, zvážení a milí, je to silně návykové. Ani po dvanácti drabblích stále nemám dost. Netuším, kdy a jestli mě to přestane bavit, nebo jestli nějakým neskutečným zázrakem dojdu až do konce - ale co jsem vám chtěla říct: tenhle šílený semestr a můj - v poslední době ještě šílenější - životní styl neusazené, těžce vykořeněné a po většinu času odporně zvadlé kytky :D - ze mě v kombinaci s DMD činí osobu naprosto, dokonale nepoužitelnou.

Kdybyste náhodou někdo měl pocit, že to beze mě nevydržíte, najdete mě pravděpodobně, jak drabblím a flákám se u sosáků, jak venčím psa, otravuju sestřenku nebo - v nejvzácnějších případech - čtu Šaldu, překládám a píšu něco do školy. Nejjistější bude popravdě zkusit stránky DMD. :D

A když už tam budete, fakt si něco přečtěte. Třeba i jen tak namátkově, vážně to stojí za to.
A možná i potkáte pár lidí, o kterých jste si mysleli, že už tu snad ani dávno nejsou. :)

Rozloučení (na nějakou tu chvilku)

25. června 2012 v 11:23 | strigga
Jsem unavená. Nechce se mi jet na tábor, nechce se mi jet na druhý tábor, nechce se mi trávit prázdniny nikde jinde než tady, nechce se mi pracovat. Nechce se mi připravovat cizí svatbu, i když vím, že nakonec to všechno bude fajn... nechce se mi nic. Jsem otrávená, znechucená, nejradši bych se jen tak bezcílně toulala po okolí. Zvlášť v tomhle počasí.
A přece musím. Všechny ty věci, které se mi nechce dělat, prostě musím. Protože jsem se tak rozhodla, protože mám určitou představu o tom, jaká chci a mám být, a ta zahrnuje umazání něčeho z mé dosavadní povahy... nebo toho, čemu jsem říkávala povaha.
Zajímalo by mě, jestli se moje dohady potvrdí. Ale na to je ještě čas.
Tak vám chci všem popřát hezký prázdniny, ať už vás v jejich čase čeká cokoliv. Nevím, jak často tady budu nebo nebudu, ale zřejmě se nijak moc často neozvu. Práce nad hlavu a pokus o proměnu v duši... schválně, co z toho vyleze.
Mějte se, a hodně štěstí. Zase někdy.
Matta ne.
s.


Křeček kouše čas

8. května 2012 v 12:57 | strigga
Než se konečně nadobro odebéřu do lovišť věčných, kde budu potichu brblati si pro sebe nadávky nepěkné na neschopnost svou předmaturitní, a přestanu alespoň na chvíli otravovat ve světě internetovém, ráda bych se s vámi podělila o jeden malý skvost, který se mi právě podařilo nalézt v archivu starých složek.

Je to článek z loňského tábora, který jsme jakožto vedoucí a táborové novinářky v jednom sesmolily se sestřenkou. Bylo jich určitě víc, a to ještě nemluvím o táboře 2010, kdy jsme vydávaly skutečné táborové noviny s tématem cesty kolem světa za 80 dní a Willy Fogg z toho vždycky chudák vyšel jako největší cvok na světě... no, o tom jindy. Loňský tábor byl na téma "Asterix a Obelix aneb Na křídlech svobody".

A jelikož jsem u něj právě málem umřela smíchy, doufám, že i Vám, přátelé, zpříjemní den a umožní vám kráčet dál s úsměvem na rtech :-)

Tábory šestek a já a já a já

4. května 2012 v 14:01 | strigga
Mám takový... lehce nostalgický období.

Přestěhovala jsem se (nejspíš jen na měsíc, ale kdoví) a bydlím zase tam, odkud jsem před skoro sedmi lety odešla. Tehdy jsem to tu strašně nesnášela a strašně jsem se těšila, až "utečeme do vlastního"... pak jsme utekli, konečně se nikdo s nikým nehádal a nikdo nikoho tiše ne-nenáviděl, a já paradoxně ke svýmu novýmu vysněnýmu domovu nikdy tak nějak... nepřirostla. Naštěstí umím odpouštět. A teď jsem zase tady, u babičky s dědou, ale tentokrát sama; a je v tom trocha nádechu toho minulýho, ale jen dost malá a pozměněná troška. Teď je to jiný. Možná proto, že stejně nemám moc času na přemýšlení, protože se neustále učím všechno, co jsem doteď nestihla...

Depressed? Oh, really, why?

19. dubna 2012 v 20:48 | strigg
Nikdy nedodržíš slovo... Sklapni. Protože mám pravdu, co? Samozřejmě.

Je to něco kolem měsíce, co jsem sem naposledy psala. Popravdě se mi ani nestýská, jen... občas si říkám, že tohle není tak špatné místo. Na některé věci. Mít možnost trošku si od plic zanadávat, využít svého úžasného demokratického práva a nebýt za to nikým peskována. Sem tam, rozumíte...
Poezie? Jo, něco málo, časem. Teda jestli tomu říkáte poezie. Povídky? Pár drabblátek. Časem. A jedna... ale nic, tu si ještě nechám pro sebe. :-)
Mám za sebou písemnou část profilových maturit. Podařilo se mi zjistit, že ani po stém vysvětlení nerozeznám hláskové změny, nejspíš vůbec neumím česky (chodinky, slato, čibro, dobri cena, či mešice dou!) a nevím, proč se hlásím na žurnalistiku. (A bohemistiku. Ale tu radši ani nezmiňuju.) Stejně jako fakt, že Španělé jsou podrazáčtí kreténi, což jsem sice věděla už dávno; ale abychom zrovna my byli první třída, které udělají takovou sviňárnu, no, tomu jsem popravdě nevěřila ani já. Vlastně mě to ani nenapadlo. Já naivní, naivní idiot!
Vtip je v tom, že u naší španělštiny je písemná část těžší než ústní. Okomentovala bych jim cokoli, vážně cokoli od Celestiny a Bercea až po Márqueze! Jenom ne Bécquera a Calderóna, dvě věci, kterých jsem se nejvíc bála, dvě věci, o nichž nás ujišťovali, že tam nepadnou a z nichž jedna by tam podle těch jejich zas*aných pravidel padnout ani neměla... no, prý na nás byl alespoň zajímavý pohled. Šéfka španělské sekce říkala, že prý ještě neviděla sedmadvacet úplně zelených lidí v jedné místnosti.
Jinak, hm... mám se skvěle. Úžasně, vážně. Prázdná uvnitř, falešně veselá navenek a zoufalá všude kolem. Zajímalo by mě, co se stane, až moje veselá skořápka popraská... proměním se v páru? Vyšumím? Vysublimuju? (chemikáři odpustí, já tu vaši zálibu nikdy nechápala) Zmizím, změním se ve vzduch a odfoukne mě vítr někam daleko? Daleko, daleko... hodně daleko. Co nejdál. Pryč odsud. Docela bych to i brala.
Snažím se, vážně. Přísahala jsem si, že už se nenechám strhnout. Že si udržím svý starý, optimistický, veselý, ironický já stůj co stůj. A docela mi to i jde, víte, člověku je vážně líp, když se neutápí v existenciálních otázkách života a smrti, nebo aspoň ne pořád (oh, ten Sartre musel být ale zoufalec). Jsem za to několika lidem nesmírně vděčná. Jen... občas mě to unavuje. Jako třeba teď, jinak bych sem tak zbytečný článek nepsala. Ale co už... budu se snažit dál.
Mimochodem, Sherlock od BBC je vážně skvělej. (Tady máte odpověď na otázku, jestli se skutečně pořád učím. Ne, neučím. Koukám na Sherlocka. Popravdě se hodlám začít pořádně učit až za pár dní a skončit někdy na konci května, vzhledem k tomu, co všechno jsem ještě neudělala. :D)
No, hm... určitě máte úžasný pocit z toho, že mě zase čtete. Popravdě, chtěla bych být vlastní čtenářkou, ten pocit pokaždé, když rozkliknete článek, musí být tak povznášející.... *ironie, zalez*

Tak já vás nebudu moc trápit. Je se mnou nuda, fakt. Neumím česky ani španělsky, nevím, co jsem na tom gymplu šest let dělala, zasadila jsem stromeček, kterej konstantně chcípá, zvořu, na co šáhnu. Nečtu, nebavím se s lidmi, má asociálnost dosáhla kriticky vysoké úrovně a pohybuje se kdesi daleko za červenou čárou. Jsem zlá a ironická a nechce se mi vůbec nikam, začínám litovat, že jsem si vůbec někam nějaké přihlášky podávala. Proč jsem to vlastně nezkusila na tu psychologii...?
A tohle je snůška děsných keců o ničem :D ale co už, blog má být prý internetový deníček, četla jsem to u cloverdee. :D

Sayonara, bye bye, pápá lálá, španělsky vám to neřeknu, ani kdybyste se postavili na hlavu.
Mějte se. :)

Hlavu v pejru najdeš v sejru... uh, hm, smysl? Co to je?

9. března 2012 v 21:41 | strigga
Ach ano! Odhalili jste mě! Jsem průhledná jak akvárko! *kontroluje, jestli není taky skleněná a hranatá a jestli v ní správně funguje filtr*
Další vykecávací článek.
Od desíti k pěti, přátelé, od desíti k pěti to jde s mou psací morálkou.

Za poslední týden jsem...

Takže co mám tedy společného s tím piánem.

29. února 2012 v 20:53 | strigga
Milá Carmen,
slibuju ti to už dva dny a stydím se, že jsem se k tomu doteď nebyla schopná dokopat. Takže! Ano, smekám, padám ze střechy a uznávám, že jsi fakt Bůh nového světa :D promiň, ale nešlo odolat a ráda bych všechny velice zodpovědně požádala, aby tu zanechali obdivný komentář, jak je tenhle nový layout naprosto dokonalý, bezchybný a skvělý, protože je to pravda a protože se s ním patlala támhle stříbro Carmen. xD
Jinak, vážení přátelé, tenhle lay má prý odrážet moji osobnost! Bylo mi to skutečně do hloubky vysvětleno, takže abych vám alespoň něco z toho odhalila (Rytmus života sucks, čtěte striggu! xD):

Vyhlašuju konkurz na osobního poradce.

29. ledna 2012 v 19:50 | strigga
Podmínky přijetí:
  1. Ochota pracovat a hodiny diskutovat s cvokem, který vám občas bude tvrdit, že je veverka
  2. Bezmezná trpělivost
  3. Bezúhonnost - masoví vrazi, lupiči a podvodníci, běžte si přivydělávat někam jinam
  4. Schopnost neposlat nikdy nikoho (nebo aspoň mě) do míst, kde slunce nesvítí...

Šťastní noví rog!

1. ledna 2012 v 0:42 | Fret a Džórž
Mylý čtenářy,

začátkem tohoto článku bichom vám rádi zdělyli, že nejsme aňy v nejmenšým opylé nebo negramotné. Ve skutečnosťy jsme sy na noví rog přypyli kolou (což možná bilo spúsobeno ťým, že jsme nebili schopné otevřýt láhef s ůžasným francoským výnem).

Chtěli bichom vám řýcy, že vám chceme popřád hodně štěsťý a zdravý a fjalovích krokodílú do nového rogu 2132.

Koncem tohoto článku bichom vám rádi zdělyli, že nejsme aňy v nejmenšým opylé nebo negramotné. Děkujeme za vašy mylou a trpjelyvou pozornost, haha.

Fred @ George

P.(S).F.: Pyráťy z Karybyku jsou vhodním fylmem ke koncy rogu, johoho!
P.(S).G.: Já bich jen dodala, že myluju mordorské ohně nad Orodruynou, celí Mordor a fšechny fijalové krokodíli dobré vúle!

Jak mi blecha popřála veselé Vánoce

28. prosince 2011 v 21:50 | strigga
Největší a nejdůležitější zpráva dne: Stala jsem se spoluzakladatelkou Ligy nepřátel rozinek! Pokud také patříte mezi odpůrce těchto malých, scvrklých, odporných seschlých parodií na víno, můžete připojit svůj podpis v zatím neexistující petici, nebo lépe, tady dole v komentářích.

Takže ano, vážení, poprvé v životě jsem viceprezident něčeho! Obávám se, že taky naposled. :D

Mimochodem, tohle je parádní hudba ;-)

Zeptej se ryb, kde je jim líp...

11. prosince 2011 v 21:30 | strigga
Poslední dobou bych vám nepřála mě potkat. Jsem sprostější než Hidan, no fakt. Na všetečné otázky okolí, zvláště spolužáků, odpovídám větami typu: "Cože? Čtu Steinbecka, jděte k***a do p***ele..."

Všimla jsem si toho před chvílí, když jsem odhodila sešit ze španělštiny se znechuceným "A na tohle už se taky můžu vys***!"

Martyria životná i neživotná

20. listopadu 2011 v 17:16 | strigga
Pár důležitých i nedůležitých zpráv z Mordoru. A taky tohle.

Sedím tady a píšu článek. Což je jasným znakem toho, že bych měla sedět někde jinde a připravovat referát, učit se determinanty (profesor měl pravdu, umírám z nich) a pracovat na tom, abych svůj žalostný počet zpracovaných maturitních otázek rozšířila alespoň o jednu.
Nechce se mi. Správný postřeh. Nechce se mi tak strašně, že jsem se dokonce donutila odjet nakupovat plesové šaty, což je činnost, ke které bych se za žádných jiných okolností nesnížila. :D

Další várka mých i vašich myšlenek o vznikajícím Projektu P, aneb Kdo nepíše s námi, píše proti nám

9. října 2011 v 21:46 | strigga
P.S. (no ano, strigga dává p.s. na začátek článku, ještě někdo má nějakou připomínku?): Přidat se samozřejmě může KAŽDÝ, kdo se zabývá něčím podobným a koho tahle naše věc nějak oslovila! ;)
Vydržte; v sobotu nebo nejpozději v neděli se tu objeví článek o pokračování projektu, nebojte se, pořád na to myslím a mám toho plnou hlavu a strašně mě to baví a věřím, že i vás. ;D

Mňo, milí zlatí chundelatí... (Teď jsi určitě všechny nalákala, tak epický úvod nečekali!)

Zdá se, že se nám vlivem vašich postřehů Myšlenka poněkud rozrostla. A to je jenom dobře, neboť nyní už nejsem sama, kdo je ochoten vzít si ji pod ochranná křídla... děkuju Carmen, která mi tak ochotně nabídla pomoc, děkuju Trentovi, který se do toho taky s vervou pustil, a předně tisíckrát děkuju Iswidě za její neuvěřitelně dokonalé nápady!

Zkusila jsem ty naše myšlenky trochu shrnout, dodat jim nějaký řád, trochu je propojit a vytvořit z nich něco, co by snad trochu mohlo dávat smysl. Teď... prosím každého, kdo si myslí, že by k myšlence nějakého našeho "volného literárního sdružení" měl co říci, aby mi tu napsal, co si o tom myslí.

Přiletěl z Pchjongjangu astmatik, měl prázdnou kapsu a v oku tik...

1. září 2011 v 12:45 | Haru
Tak jsem se tak nějak víceméně úspěšně překotila přes první školní den posledního školního roku. A jak můžete vidět na obrázku, pěkně mi z toho hrabe. Takhle nějak teď vypadám :)

Následuje krátký, leč upřímný článek, pod nímž se nachází ještě mnohem kratší zveršovaný výsledek mého dnešního mozkového hloubání a dloubání, který vám, když už nic jiného, přinejmenším vysvětlí ten ujetej titulek. :D
 
 

Reklama