Neviditelná literatura

Už je to za námi!

11. února 2012 v 19:40 | strigga
Protože už je na Konoze a mohla by mít své místo i tady... protože vlastně nevypadá jako fanfikce. Protože je v ní skrytá spousta mých vlastních myšlenek. Protože k ní mám hudbu, která si zaslouží poslechnout. Protože je úplně obyčejná, a mně se právě proto líbí.

Protože pro ni nemám lepší místo než Neviditelnou literaturu.
A mimochodem... prosím, raději... nekomentujte. Stejně mě většina z vás zná až moc dobře. :-) Kdybych se dočkala nějakých hvězdiček, budu ráda, že to někdo četl.

Budeme si hrát...

28. června 2011 v 10:25 | strigga
Jak já jsem ráda, že tu ta Neviditelná literatura je :-)
Tentokrát... to není fanfikce... tedy, mohla by být. Je to vlastně jedno. Je to o nás všech... o nás všech, kteří hledáme. Jen takové kratičké něco, v čem asi vidím smysl jenom já. Ale moc to pro mě znamená. :)
Jestli se vám nechce psát komentář, zanechte aspoň hvězdičku. Ať vím, že jste tu byli. :)

Ku poslechu... Vždycky, když tohle poslouchám, musím zavřít oči...

Chtěla bych...

29. května 2011 v 20:14 | strigga
I když je to v Neviditelný literatuře, budu moc ráda za každý komentář. Protože ať je to jakýkoli, je to nejupřímnější básnička, co jsem kdy v životě napsala.
Napadaly mě samý neuvěřitelně hloupý verše, ale já to tak nechala. On, ten člověk, kterýmu tohle věnuju, by je takhle bral. Vím, že by ani složitější nechtěl. Vím, že to byl jeden z mála lidí, kteří si doopravdy zasloužili moji úctu, lásku... kterých jsem si dokázala opravdu vážit.
Tak mu je tam nahoru posílám.
Ahoj, Honzo. :)

Pár slov o Naději

28. dubna 2011 v 21:30 | strigga
Nějak se mě ta Naděje drží, hm...

Víte, klidně si to přečtěte. Nemám nic proti. Klidně i napište komentář, budu opravdu ráda. Jen... je to v Neviditelné literatuře. Je to o Naději, zčásti taky o mně a o všech lidských příbězích. Tak se na nic neptejte.

Raven, bráško? Děkuju.

Kibō wa saigo ni shinu

10. dubna 2011 v 18:20 | strigga
Tak jo. Myslím, že právě přednesu nejpodivnější žádost v dějinách blogaření. Ale myslím to smrtelně vážně.

Prosím, nečtěte to.

Vložila jsem do toho strašně moc ze sebe sama, je to hrozně intimní a vnitřní a já nechci, aby to někdo hodnotil. Jediné, co chci, je, aby to tu bylo. Aby to mělo své místo. A i kdybyste si to náhodou přečetli, protože vím, že i tací tu jsou, prosím, neříkejte mi to. Nepište komentář. Já ho stejně smažu.
Někdy si o tom možná promluvíme.

Kibō wa saigo ni shinu by mělo znamenat "naděje umírá poslední". Tvrdí Google překladač. Já za to neručím.
Přejděte to. Jděte teď jinam. Prosím.
 
 

Reklama