Časem

11. prosince 2017 v 7:07 | strigga |  Verše z dílny šílené striggy
Prosím, berte to s rezervou. Mívám hodně depresivní chvíle, ale pak taky chvíle - a je jich víc - kdy si tohle vůbec nemyslím. Nebo trochu myslím, ale zapřísahám sama sebe, že tak nikdy neskončím. A i ta moje podivná nesmyslná (naivní?) víra v lidi mi říká, že takhle nikdo nežije. Že by to ani nebyl život. Tak.. snad. Ale nějak jsem měla pocit, že by to tu mělo být. Koneckonců, jsem to taky já.

Snad se máte hezky. :)



***

Časem se člověk naučí neplakat nahlas
schovat se se svým pláčem do sebe
zadusit v sobě emoce a říkat tomu rozum

Časem se naučí říkat "mně je to jedno,
nestojí mi to za to, už se tím nechci trápit",
trápit se tím uvnitř a sám a říkat tomu vyrovnanost

Časem se naučí že sny už nejsou v kurzu
a že je k ničemu snít o něčem co nejde uskutečnit
a tak sní ještě hlouběji uvnitř a říká tomu život

A časem se to všechno možná naučí myslet doopravdy
přesvědčí sám sebe, že vlastně nepláče, nesní, netrápí se
že je Srovnaný Rozumný Dospělý a Žije

a tehdy v něm něco umře navždycky






 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bella Bella | 13. prosince 2017 v 15:35 | Reagovat

Takhle jsem žila poměrně dlouho.. Není to asi úplně zdravé, tělo mi začalo vypovídat službu :D Teď se učím všechny tyhle věci zase odnaučit..

2 strigga strigga | 14. prosince 2017 v 20:08 | Reagovat

Jé, Bell, já tě tu ráda vidím :) zrovna včera jsem si na tebe a na tvoje komentáře vzpomněla. Ale poslyš, to je vlastně svým způsobem pozitivní zpráva.. totiž to, že to odnaučit jde! Že to člověka nezmění navždycky. Taky s tím bojuju. Někdy se přistihnu, že se do tohohle úplně propadám, a říkám si, co blbneš, strigguše, tohle ti fakt nepomůže, zapírat sama sebe, vždyť tohle nejsi ty.. snad mi to vydrží, někdy je to fakt ubíjející a člověk si to ani neuvědomí. Držím palce, ať se z toho dostaneš!

3 Keneu Keneu | 15. prosince 2017 v 17:07 | Reagovat

Keneu hledá mozek. Nebo vlastně srdce (mělo batůžek a říkalo něco o Kodani).

Keneu by ráda optimálně, rozumně a dospěle zareagovala. Což je vlastně kravina...

Tak třetí pokus. Keneu stále ještě sní. Akorát teda nebrečí a když se přestane trápit soukromě, tak blikají majáčky. Obrazně řečeno. Keneu už ví, že je důležité platit účty. A především ty sobě. Co nepotřebují banky, ale příběhy, přírodu a tak.

Keneu moc děkuje za tohle připomenutí.

4 ZacharyTwice ZacharyTwice | E-mail | 31. prosince 2017 v 4:52 | Reagovat

Hello. And Bye.

5 Akumakirei Akumakirei | Web | 26. ledna 2018 v 13:52 | Reagovat

Ne, nežije, takhle totiž jenom přežívá. A nemá už nikdy a z ničeho žádnou opravdovou, srdce dosahující radost, alespoň ne trvající víc jak minutu.
Nikomu nic obvykle neříkám, ale protože je to tak trefný... Ty první tři strofy... jsem já. Aneb hnusně kovaná dlouhodobějšími okolnostmi, kterým neumím (a některým ani nelze) utéct. Je úžasné vidět, jak jsi dokázala napsat přesně to, co si sice dokážu přiznat, ale nedokážu ze sebe už dlouho vyškrábnout na papír a zkusit tomu dát tu viditelnou formu, co pomáhá. SRD kreatura na konci, a vůbec celý konec mě děsí. Už takhle je to dost na houby, ale až tam se dostat nechci.

6 Bella Bella | Web | 24. května 2018 v 0:20 | Reagovat

Tak jsem po dlouhé době zavítala na Tvůj blog a zjistila, že jsi mi odpovídala na komentář :D Po dlouhé době jsem totiž zase psala. Jak jde odnaučování? Já do toho totiž zase spadla :D Teda asi jsem se soustavně pořád pohybovala vpřed, ale mám pocit, že jsem se musela zase úplně ztratit, abych si uvědomila, že se to děje a vydala se jinudy. Na tom je nejhorší, že má člověk pocit, že to jinak nejde, ale je to jen o tom, že si zvykl tou cestou chodit, až zapomněl, že by mohly existovat jiné..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama