Leden 2015

Únava

18. ledna 2015 v 17:17 | strigga |  Verše z dílny šílené striggy
Už je to pár let, co jsem ztratila cestu. Od tý doby je všechno jiný a tak příšerně stejný a nikam to nevede. Mám pocit, že se od tý doby snad doma i víc hádáme (pokud je to vůbec možný) - moje budoucnost, věc, o který nic nevím a která se ztratila někam do neznáma, se stala předmětem hádek, stejně jako moje přítomnost, a každý si myslí, že mi může říkat, co mám a co nemám a já že ho poslechnu, protože je to prostě přirozený, jako by to ani nebyl můj život, o kterým se mluví, ale život někoho jinýho, nebo spíš, hůř, jako by můj život někomu jinýmu patřil.

A já jsem z toho unavená. Mám toho dost. Nějak to na mě padlo. Promiňte. Je to krátký a blbý a výplod bolavýho vzteku.

Za plotem

14. ledna 2015 v 21:39 | strigga |  Verše z dílny šílené striggy
Poslední dva dny byly zrádný. Tohle mi nemůžete dělat: nemůžete mi dát nádherný jarní den se sluníčkem, které doopravdy hřeje, a zelenou trávou, kouzelným večerním světlem na střechách a hvězdami jasnějšími než křišťál, nechat ve mně rozkvést naději a pak mi ji zase najednou, násilím a bezohledně vyrvat. Jasně, že jsem nečekala, že zima skončí a v polovině ledna zavládne jaro. Ale člověk se té touze prostě neubrání.
Jaro, jaro, jak dlouho ještě.. nebo ať je aspoň pořádná zima, ať mrzne a nasněží a zamrznou rybníky a louže. Tohle počasí je děs.

Poslední rok a něco jsou dost děs i moje verše.. ale stejně si to neodpustím - a tak vytahuju ze sešitu jednu letní, srpnovou. Je kratinká a nesmyslná, ale pro ten pocit z jejího psaní, který si přesně vybavuju, protože mám přesně v hlavě vyryté to místo - přestávky na oběd na Kratochvíli, sezení a vyhřívání se ve výklenku ve zdi u dveří. Je tam výhled na vyvýšený plot, a za plotem není vidět nic: jenom mraky a obloha. Samotný konec světa. A člověk si může představovat, že za ním je úplně cokoli.
Skoro každý den jsem tam seděla a představovala si..

(.. dobře, konec ztrácení se ve vzpomínkách, běž si číst toho Lazarilla! Nebo toho Maríase! Nebo prostě něco, uč se, uč se, UČ SE!)
(Nah, to víš že jo.)

MMXIV aneb Pro velký úspěch Jahoda zase bilancuje

2. ledna 2015 v 21:01 | strigga |  Z deníku jahodového maniaka
Tak já se teda taky hecnu, jsem si řekla. Vyplním ten dotazník, jsem si řekla. Abych v tom Keneu nenechala, jsem si řekla.

Tak tedy abyste viděli, že občas nějaký ten slib splním i já (očekávám, že spadne meteorit nebo tak něco). Rebelčin dotazník se mi vždycky líbil (teda ten dotazník, co používala poslední tři roky Rebelka, čí je to dotazník, to nemám tušení :D), a tak, i když jsem nikdy bilancovat nechtěla a poprvé to zkusila až předloni, z toho možná uděláme tradici.
Mwahaha. Se neví. Třeba bude tenhle rok ještě nudnější než ten uplynulý, a to už bych tam vážně neměla co psát. :D