Prosinec 2013

Labutí

20. prosince 2013 v 11:11 | strigga |  Verše z dílny šílené striggy
Ach jo.. už na mě zase leze takové to staré známé "nesnáším Vánoce". Nesnáším, jak o tom každý mluví, nesnáším ten mumraj ve městech, nesnáším, když mě všichni nutí zdobit perníčky a péct cukroví a mýt okna a shánět dárky a.. Vánoce jsou intimní záležitost, asi jako když sedíte v jarním lese opření o strom a ptáci zpívají. Nejsou. Ale měly by být.

Taková LotRovsky laděná minibásněnka (nějak mě to neopouští .)). Schválně, jestli při tom někoho napadne některá scéna z filmu - já v hlavě jednu měla, jednu z mých oblíbených, a je to zrovna scéna plná naděje, zatímco básněnka spíš depkoidní :D

Vykřikla do tmy

5. prosince 2013 v 13:08 | strigga
Tohle je plod frustrace, název to dokonale shrnuje, a nečiní si to absolutně žádný nárok na nějakou poetickou kvalitu. Autorka to přiznává a kaje se. Vlastně, popravdě, takhle primitivní verše jsem už dlouho nenapsala. :D
Je to tu jen proto, že už mě zase dohonil ten starý známý stihomamský pocit, který nesnáším a se kterým hrozně nerada bojuju, protože nějak podezřele často prohrávám *grrrrr*.

Klid, já zase jednou začnu být optimistická. Fakt. :D Jen to chce dokončit pár věcí... hodně věcí... a vůbec, víte, jak odpornou pachuť u mě obvykle mívá slovo dokončit? Ach jo.