Září 2013

Já žiju..!

27. září 2013 v 11:10 | strigga |  V ráji žbleptařů
Chtěla bych s vámi mluvit. Víte jak. Vysvětlit vám, jakej význam měly tyhle tři týdny v mým životě, protože to sem patří.. ale už jsem.. unavená. Představa, že to budu psát jednotlivě přátelům, kteří neznají tenhle můj domeček nebo na něj nechodí, mě vyčerpává. Představa, že si to napíšu jen tak třeba na facebook, aby si to mohl přečíst každý, mě děsí. Prostě - jsem... spokojená. Poprvé v životě mám pocit, že jsem bojovala za něco, čemu jsem věřila, za něco, co mi došlo pozdě a čeho jsem litovala, a.. vyhrála jsem. Někdo tam nahoře mě nenechal padnout.
Poprvé v životě chápu, že mít motivaci k něčemu je. Že jsou věci, pro který stojí za to se zapřít a třeba padat únavou, nervozitou, křečí, strachem. Protože pak zase vysvitne slunce. A bude svítit přímo na vás, a na všechny okolo.

Trochu si asi vypůjčím od Rav, a taky od Jaen, ačkoli.. nikdy jsem neměla zrovna intence seznamovat vás s hudbou, která mi zasahuje do života. Kromě případů, kdy jsem jednotlivé písničky přidávala k básním, což dělám poměrně často. Ale.. dneska nějak nemám verše, ke kterým bych to přidala. Tedy, nějaký starší bych asi vyhrabala, ale.. víte jak. Chce se mi mluvit hudbou. Je to nejjednodušší. A já jsem unavená a těším se, až dneska večer vyrazím a odjedu na víkend pryč, toulat se po kopcích a mezi rybníky. Jen.. pár melodií, který mi zněly v uších nejčastějc v posledních pár měsících, třeba jako pocta tomuhle končícímu létu. Protože já nezapomínám.
Tahle má v sobě veškerou bolest příběhů z mý hlavy. Přesně tu, a žádnou jinou. (LP)
O téhle jednou kdosi prohlásil, že je o mně. Nevím, co tím myslel. Jen to cítím. A tahle mě (obzvlášť jedna pasáž) dokáže v podstatě vždyky rozslzet. (KP)
Nedávno jsem objevila cover verzi jedné, kterou už znám spoustu let. Po několika posleších se mi nějak líbí skoro víc než originál. (BD tribute .))
Pak je tu jedna táborová ukolíbavka, která zněla líp přes celou louku, když se děti uspávaly v chatkách a my vedoucí jsme se - jako vždycky - mrtvolně trousili do velína, v očích úsměv, mírnost a strašnou únavu, ale - stejně. :) (T)
A poslední, protože jsem vlastně až teprve letos dokázala plně ocenit genialitu tohohle soundtracku. Vůbec z toho něco vybrat je nadlidský úkon :) ale.. při týhle se mi pokaždý, ale vážně pokaždý stáhne hrdlo žalem, i když zatraceně vím, že to přece takhle vůbec nedopadne. :)) Je to jedno z nejgeniálnějších vyjádření toho příběhu vůbec, říkejte si, co chcete. (LOtR)

Tak jo, teda.. díky vám za všechno. :) V pondělí zas začne koloběh školy - kam se zatraceně těším, i když nevím, jak dlouho mi to vydrží, ale.. no, je fajn uvědomit si, co vlastně máte. Že máte místo, kde se cítíte víc doma než kdekoli jinde za celý život, a vy byste se o nej málem vlastní hloupostí a ignorancí připravili. Je to víc než fajn. A já jsem momentálně jenom strašně, strašně vděčná, vděčná všem, kteří - když mi to nakonec, pozdě a úplně absurdně, došlo - mě nenechali to vzdát. Těžko jim někdy vysvětlím, jak moc to pro mě znamenalo. Když to nejsem schopná pořádně napsat ani sem. Ale - i tak. :) Děkuju. To slovo má větší váhu, než si umíte představit.

Arrivederci ;) brzy tu zase budu.

"Drabble" pro Brambůrku: Přítel

16. září 2013 v 0:48 | strigga |  Drabblata a pidipovídky
To abych vzbudila alespoň zdání spolehlivosti. :D
Milá Brambůrko, promiň, že to tak trvalo. Ale zase je to téměř trojdrabble :) no jo, zas mi těch sto slov nějak nevyšlo. :D Je to spíš kratinká povídka.
Myšlenka na konci je jedna z mých vůbec nejoblíbenějších. Je to už spousta let, co mi ji přesně v tomhle znění řekl člověk, kterého si moc vážím. A já nad těmi slovy dodneška přemýšlím a teprve s časem mi dochází, jak zatraceně moc pravdy v nich je. (A jsem moc ráda, že takové přátele mám.)

Zadaná slova zněla: delirium, cizopasníci, papuče, semafor, nejkulaťoulinkatější. Čtyři tam jsou, páté tam je taky, jen implicitně. Velmi implicitně. :D
Fandom: HP. To jste nečekali! A abych vás překvapila ještě víc, vystupují tam mé oblíbené postavy. *grin*

P.S.: Omlouvám se postavám, že je poslední dobou v povídkách občas mučím. Stěžujte si na děkanátu filosofické fakulty UK.

Šest. Tak co to bude tentokrát?

10. září 2013 v 15:42 | strigga |  V ráji žbleptařů
Poprvé jsem neslavila. Poprvé jsem si ani nevzpomněla.
Promiň, příteli. Hanba mi.

Včera tomu bylo šest let, co na tomhle mém domečku spatřil světlo světa první článek. (A víc než šest a půl roku, co byl domeček založen, ale od začátku slavím 9. září, tak to tak prostě zůstane.) A protože by mi bylo zatraceně líto, kdyby někdo pro mě tak důležitý zapomněl na moje narozeniny.. napravuji to a volám: Všechno nejlepší!

Jestli se vám chce, zavolejte taky, budeme mít radost. A abyste mohli mít taky pocit, že můžete mít radost (to je ale krásná a uhlazená věta!)...

PŘÁTELÉ, DOSTOJÍME PŘECE TRADICI!
Takže jesliže mi po všech nezdařených pokusech stále ještě věříte, že vám zvládnu napsat drabble, prosím vás na kolenou o téma nebo slova. (Klidně opište ta z minulého roku, třeba mě tentokrát něco osvítí :D)

Do mraků

5. září 2013 v 9:42 | strigga |  Verše z dílny šílené striggy
Nemám ráda pojem babí léto.
Ale miluju to období.

Mrzí mě, že nemám víc času, abych se mohla toulat krajinou a pozorovat ptáky, aby se mi tyhle dny dostaly víc pod kůži, protože spolu s jarem jsou nejvzácnější z celýho roku.. ale co člověk nadělá :) vlastně se mám hezky.

Věnováno Rav.


Podzim už píše do mraků svým dětem
kapičkám rosy z červenýho listí
a křídla ptáků roznášejí mlhu
aby se ještě slunko zahřálo

Teď hejno pozor Připravit na odlet
až odletíme mlha se zas zvedne
necháme svět ať chvíli odpočívá
no a pak pošlem zimě dopis z jihu

Ať balí kufry Že letíme zpět