Březen 2013

Vzpomínáš?

26. března 2013 v 14:08 | strigga |  Písničky zimních nocí
Ne, vážně.. vysvětlovat a řešit některé věci je úplně k ničemu.

Tohle taky nemá smysl řešit. Tenhle prozaicko-poetický miniaturní střípek je i pro mě těžké pochopit. Asi bude lepší prostě jen - vnímat.. je to střípek většího příběhu, jen některé střípky do něj zapadají víc než jiné, a těch nezapadajících je mi pak.. no, co s nimi? V tomhle je něco, co mě bolí.

A tak jsem jen umazala jména. (Můžete zase hádat - ale tentokrát by to bylo fakt trapně jednoduchý)


(Jen tiše, ať si nevšimnou, že se to nijak nejmenuje)

18. března 2013 v 15:31 | strigga |  Verše z dílny šílené striggy
Věnováno.. ale však vy určitě poznáte, komu. (Kdo to pozná první, má u mě jahodu. :))

(A protože jsem se jí pořád ještě nezbavila, vkládám sem ku poslechu podruhé stejnou píseň.)


Podívej se na hvězdy.. (deníkový zápis ze 3. března 2013)

3. března 2013 v 0:53 | strigga |  Z deníku jahodového maniaka
Už jsem málem zapomněla, jak uklidňující je pohled na hvězdy... když po tolika týdnech konečně odplují mračna a nechají oblohu čistou. Jak uklidňující je vidět, že se Kassiopeia ani Velký vůz nikam neztratily. Jak uklidňující je jen tak stát a dívat se, s tiše kňučícím psem po boku - nevím proč, ale ptejte se psa... kdoví, co se mu honí hlavou. Jsem prostě jen ráda, že tam byl se mnou.

Po tak dlouhé době zase vyšly hvězdy a já jsem z toho asi mírně patetická. No, kdo to tu čte už nějakou dobu, asi si vzpomene, jak nablble blízký vztah mám ke hvězdám (ať to zní jak chce paradoxně - ostatně, já miluju paradoxy). Měsíc v polovině, obrovský, naoranžovělý, visí těsně nad lesem... jediný chvíle, kdy mám vážně ráda pohled z tohohle okna.