Leden 2013

Tak kde je vlastně doma?

25. ledna 2013 v 0:56 | strigga |  Jednorázovky
Řekla bych, že je to pocitovka. Jenže to pak bude chtít vysvětlení. Protože to není psáno z pocitu nebo s pocitem, ale o pocitu. O pocitu, co vyvolává otázka, kterou poslední dobou čím dál tím častěji a palčivěji řeším.
Nepsala se mi lehce, na rozdíl od všech skutečných pocitovek. Ale věděla jsem, co chci napsat - a tady je ten rozdíl asi taky patrný. :)
Mnohem kratší než Nárok na světlo. Taky je o něčem úplně jiném. Nebo skoro úplně.

No - tak se ještě jednou vrátíme k Pobertům, ne? :) Víte... já mám teď tak hroznou chuť vyprávět vám celý jejich příběh. Možná jsem s tím přišla pozdě. Třeba si ho nakonec budu vyprávět jen pro sebe. Ale... na tom koneckonců ani moc nezáleží.
Prosím, pusťte si k ní tuhle písničku, jestli se rozhodnete číst. Anebo si ji pusťte jen tak. Jen proto, jak moc je nádherná.

Nepochopená nepravda odkvetlých třešní

20. ledna 2013 v 13:10 | strigga |  Střípky roztříštěných zrcadel
Střípkování. Život, Vesmír a tak vůbec. 42!
Jestliže bažíte po smysluplnějších článcích, nechápu, proč ještě pořád navštěvujete tohle místo. :D

Když už se poslední dobou vracím ke střípkům, proč se aspoň o pár z nich nepodělit :)
Mimochodem... už aby bylo jaro. *depresivní pohled z okna*


Rekonstrukce vnitřního já

13. ledna 2013 v 20:42 | strigga |  Verše z dílny šílené striggy
Ok, myslela jsem, že budu psát dlouhý vysvětlovací článek, doslov, kdovíco... ale víte co, myslím, ne, jsem si jistá, že tohle bude stačit.

Proč jsem napsala Nárok na světlo?
(přehlédneme velkoryse fakt, že jako básnický útvar je následující text naprosto k ničemu)

Protože...

Nárok na světlo

5. ledna 2013 v 21:44 | strigga |  Jednorázovky
Nedávno jsem u paní archivové četla, že HP fandom je prý skoro po smrti. No, asi měla pravdu. A vidíte, já se k němu zrovna po čtyřech letech vracím.

Tahle povídka měla být původně vánočním dárkem pro vás pro všechny. Doufám, že ji tak pořád můžete brát, i když jsem se s ní malinko (ehmehm) zpozdila.
Obávám se, že se tu objeví ještě zvláštní článek s dlouhým doslovem, poněvadž toho mám tolik co říct, že by se mi to asi nevešlo do jednoho článku, neboť povídka sama je na mě opravdu nezvykle dlouhá. A taky protože její psaní mě toho naučilo víc než psaní čehokoli jiného kdykoli jindy.
Na logické, faktické a podobné nedostatky mě neupozorňujte, znám tenhle svět dost dobře na to, abych si jich byla vědoma :D

Z velké části vděčí za svou existenci téhle skladbě , a taky Iswidě, bez které bych tu skladbu neznala. Pustťe si ji k tomu, prosím. Bez ní by to nešlo.

Postavy: Remus, Sirius, James, Petr, hodně okrajově pár dalších lidí. (Kam jinam bych se já mohla vrátit než zrovna k nim. ^^)
Žánr: psychologické. Nejspíš. Vrtání do mozku zaručeno, chudák Remus.
Upozornění: žádné, přístupno všem :) jen... kdo mě zná z dřívějška, možná pochopí i pár dalších věcí, náznaků a polopravd, ale to máte vlastně jedno... *tichý smích*

Tak... Veselé Vánoce. Komentáře potěší. :)

Bydlela tam Bára Basiková, takže to musel bejt fakt velkej byt

2. ledna 2013 v 21:09 | Carmen & strigga |  Mimo téma
Ehm, no. Dlouho jsme nenapsaly nic podobného takovým skvostům, jako jsou Zwebikawati aneb Krize vidlák, Ledoborec a další, že... dnes v čajovně jsme ovšem usoudily, že je načase prolomit prokletí a navrátit staré dobré časy zpět!

Ano, přátelé, stáváte se svědky historického okamžiku, kdy dva nesnesitelní sebestřední géniové milující absurdno odhalují další z perel současné české literatury! Nechte se unést tímto dokonalým, eh... psacím strojem, na jehož kapotě si můžete v létě třeba osmažit vajíčko, a... ale... tohle doma nezkoušejte! Rozumíme si.
Název nemá nic společného s dějem. Ale popravdě, možná že ani jeden odstavec děje nemá nic společného s druhým odstavcem, takže nadpis je rozhodně to nejmenší. *ďábelsky pomrkává*

Šťastný, veselý, šeříkovým "čajem" netknutý nový rok vám ještě jednou opožděně přejí
Jahoda a Ta-která-pořád-zarytě-tvrdí-že-nemá-žádný-zapisník (hlavně jí to nevěřte).