Říjen 2011

Kdoví...

30. října 2011 v 17:39 | strigga
Poslední dobou mám strašnou chuť to tady zrušit. Smazat, ztratit se, sbalit si pár věcí a zmizet. Aby mě už nikdy nikdo neviděl, aby mi už nikdy nikdo nemohl nic říct. Najít těch pár lidí, co pro mě znamenají všechno, a odtáhnout je s sebou do ztracena a strávit s nimi zbytek života na místech, co mi utkvěla v paměti. Procestovat svět. Ochutnat italský kafe a japonskej ramen. V Oceánii dát děcku perlu do vlasů a z vrcholku Daulaghiri zamávat rackům nad mořem. Nepsat, nepsat, jen prožívat... žít takovej život, jakej chci. Nejde mi psaní a není mi to líto.
A nakonec odletět na křídlech vlatní fantazie do světů, kde by mě nikdo nikdy nehledal...

Jsem sama?

Malému princi v zimní krajině

23. října 2011 v 19:44 | strigg |  Verše z dílny šílené striggy
Jedna trošinku staršího data... stará asi dva týdny. Jen pár hodin potom, co jsem dočetla Malého prince. Je to tak strašně smutná věc, tak strašně smutná, až jsem celou tu knížečku umáčela slzami. Ne že bych ten příběh neznala, víte; ale naposledy jsem ho jako malá poslouchala na kazetě...

Psala jsem to bez hudby, ale tahle se k tomu moc hodí, a navíc je ohromně krásná, nevinná a lidská. Ani nevím, proč vlastně...
Ta básněnka zase tak moc smutná není...

Světlo v nejkrásnější tmě

15. října 2011 v 17:39 | strigga |  Verše z dílny šílené striggy
(Pro tu naši záležitost vznikl zvláštní blog - kdo o něm ještě neví a chce se připojit, klik sem.
Tady tohle... víte, to je můj domov; a bylo by hloupý to tu zahlcovat věcmi, které nejsou zdaleka jen mou záležitostí.)

Napsala jsem toho víc; ale tuhle kratičkou říkanku z dnešní noci mám stejně nejradši.
Miluju zimní noci (což je spolu se Silvestrem prakticky to jediné, co na celé zimě miluju). Jsou... nádherně inspirativní. Kouzelné a čisté jako sklo.

Další várka mých i vašich myšlenek o vznikajícím Projektu P, aneb Kdo nepíše s námi, píše proti nám

9. října 2011 v 21:46 | strigga |  V ráji žbleptařů
P.S. (no ano, strigga dává p.s. na začátek článku, ještě někdo má nějakou připomínku?): Přidat se samozřejmě může KAŽDÝ, kdo se zabývá něčím podobným a koho tahle naše věc nějak oslovila! ;)
Vydržte; v sobotu nebo nejpozději v neděli se tu objeví článek o pokračování projektu, nebojte se, pořád na to myslím a mám toho plnou hlavu a strašně mě to baví a věřím, že i vás. ;D

Mňo, milí zlatí chundelatí... (Teď jsi určitě všechny nalákala, tak epický úvod nečekali!)

Zdá se, že se nám vlivem vašich postřehů Myšlenka poněkud rozrostla. A to je jenom dobře, neboť nyní už nejsem sama, kdo je ochoten vzít si ji pod ochranná křídla... děkuju Carmen, která mi tak ochotně nabídla pomoc, děkuju Trentovi, který se do toho taky s vervou pustil, a předně tisíckrát děkuju Iswidě za její neuvěřitelně dokonalé nápady!

Zkusila jsem ty naše myšlenky trochu shrnout, dodat jim nějaký řád, trochu je propojit a vytvořit z nich něco, co by snad trochu mohlo dávat smysl. Teď... prosím každého, kdo si myslí, že by k myšlence nějakého našeho "volného literárního sdružení" měl co říci, aby mi tu napsal, co si o tom myslí.

Hledej, doufej, žij a nezapomeň

8. října 2011 v 21:41 | strigga |  Střípky roztříštěných zrcadel
Sic trochu se zpožděním... co byste ode mě čekali... ehm... ale jsem tady. ^^

Jedna věc, než se pustím do várky nových střípků. Minule jsem se vás pod článkem na něco ptala... a jak jsem si tak pročítala komentáře, hrozně se mi zalíbil jeden Trentův nápad. Trochu se v tom s dovolením popitvám... tak pokud se vás to týká a pokud se vám chce číst pár mých plků navíc, je to všechno tady, hned pod střípky; a jestli ne, jen si to klidně přeskočte.
Koneckonců... je to jenom nápad. :)

Taková malá... zasněžená

1. října 2011 v 17:44 | strigg |  Verše z dílny šílené striggy
Mno - jak jsem slíbila, je tu sobota, se sobotou já a se mnou první říjnový článek! ;)

Mám za sebou pěkně mizerný týden, čímž jsem se tu původně chtěla tak trochu zabývat... ale pak mě napadlo, koho by proboha bavilo číst o tom, jak nějakému blbečkovi vrtali zuby, jak zkolaboval v parku uprostřed města, jak se hádal, křičel, vztekal se a nakonec se zamiloval do Čapka... raději pomlčet, ne?

Napsala jsem toho za ten týden dost... na své poměry víc než dost. A mám tu hned dvojitou ochutnávku. Tak prosím, Itadakimás! ^^