Květen 2011

Chtěla bych...

29. května 2011 v 20:14 | strigga |  Neviditelná literatura
I když je to v Neviditelný literatuře, budu moc ráda za každý komentář. Protože ať je to jakýkoli, je to nejupřímnější básnička, co jsem kdy v životě napsala.
Napadaly mě samý neuvěřitelně hloupý verše, ale já to tak nechala. On, ten člověk, kterýmu tohle věnuju, by je takhle bral. Vím, že by ani složitější nechtěl. Vím, že to byl jeden z mála lidí, kteří si doopravdy zasloužili moji úctu, lásku... kterých jsem si dokázala opravdu vážit.
Tak mu je tam nahoru posílám.
Ahoj, Honzo. :)

Kapitola jedenáctá, Neznáš Lopucha?!

27. května 2011 v 22:26 | strigga & Carmen |  Ledoborec
Situace mezi Mordorem a Západosvahilskou provincií se za poslední týden znatelně zklidnila; už jen skutečně zřídkakdy dochází k oněm politováníhodným incidentům, při nichž Mordořané kradli Západosvahilcům neprané ponožky a vařili si z nich saké.
Nás se to samozřejmě vůbec netýká. My jsme tu kvůli Ledoborci.

Pokud vás předcházející výklad zmátl, patrně jste stále ještě nepochopili základní skutečnost: že totiž nic chápat nemusíte, ba ani nemáte šanci. Takže, jsme tu. Rudolf taky. Ledoborec taky. A vy čekáte na CO? *výhružně kvedlá saké*

Klídek, kolegyně. Vraťte tu údajnou kvedlačku zpátky do držáku na deštníky. A vy už tak trapně nezírejte a čtěte, co si myslíte, že vás tady čeká?!

Střepy nosí štěstí, střípky nosím já!

26. května 2011 v 22:22 | strigga |  Střípky roztříštěných zrcadel
Jak oduševnělý titulek! :D Ave já...
Tak... střípky se mi poslední dobou zařezávaj do chodidel nějak často, tudíž jsem jich zase pár vybrala. Dohromady je jich pět a každý vypráví o něčem úplně jiném, řekla bych, že budou možná potřebovat i poznámku pod čarou, neboť přímo vybízí k autorským komentářům. ^^

S vašimi komentáři... no, máme doma nový mixér. To by mohlo být efektivní.
Umění je výbuch! Yattá!

Sny na motýlích křídlech

23. května 2011 v 16:58 | strigga |  Verše z dílny šílené striggy
Ahahá... básničkuju, básničkuju a básničkuju! A taky si vymejšlím vlastní slova, ale z toho si nic nedělejte, pořád jsem na tom líp než Morgenstern :D "košilelá, košilelá..."
Víte, já nevím, nakolik je to vidět, ale musím to říct - jsem OPRAVDU HRDÁ, že ty moje básněnky začaly dávat trochu smysl. Tedy - samozřejmě je tu otázka, zda ho v tom vy vidíte :) ale víte co... dám vám nápovědu. Za vším hledejte příběhy. Protože za vším jsou!

Kupodivu je to kratičké, ale říká to, co to říkat má... a kdo ji bude považovat za jarní plk, měl by si to přečíst ještě jednou ^^

A ještě něco... ani nevíte, jak strašně, strašně moc jsem pokaždé vděčná za ty vaše milé komentáře! (Ale podlaha se s nima vytírá výborně...)

Kapitola desátá, Řekni Kopretince pravdu!

22. května 2011 v 16:44 | strigga & Carmen |  Ledoborec
Jak již bylo řečeno, z důvodu rozsáhlého svahilského svátku Dne výročí spatření prvního vlaku se nám poněkud pozdržel Ledoborec; problém spočívá zejména v tom, že tradičně tento svátek slaví první Západosvahilci, zatímco Východosvahilci tradičně odporují a slaví jej o den později (způsobeno ostatně i tím, že vlak se po svahilském území nepohyboval nejrychleji), přičemž po oba tyto dny (které nešťastně připadly právě na ledoborecký pátek a postledoboreckou sobotu) je zakázáno vydávat a zveřejňovat povídky obsahující slova: "anakonda", "kotrmelec", "litosféra", "retikulum", "pleonasmus", "džem" a "a".

Samozřejmě by pro nás nebyl žádný problém napsat kapitolu, v níž by se nevyskytovalo písmeno "a", ale bohužel, bez retikula to nešlo.

Takže jak vidíte, jste svědky příběhu se šťastným koncem, po všech útrapách, ústrcích, pokusech o atentát, sérii natahování na skřipce a jiných mučících praktik, onen trapný incident, kdy se Carmen málem udusila jahodovou marmeládou, nevyjímaje, nakonec... JSME TADY A S NÁMI PŘICHÁZÍ ZÁK - eh, LEDOBOREC!

Nikdo, Nic a Nikdy

20. května 2011 v 16:43 | strigga |  Verše z dílny šílené striggy
Mám tisíc chutí zařadit to do Neviditelné literatury. Nevím, jestli chci, aby to někdo četl. Na druhou stranu ale taky nevím, proč by to někdo neměl číst, tak - tak... tak!

O černých kočičích očích a o lidský hlouposti (protože ta je všude a nemusí být vidět).
Na komentáře mám připraven drtič odpadků...

A bude hůř aneb Střípky z kolejí

15. května 2011 v 16:37 | strigga |  Střípky roztříštěných zrcadel
Kdybych teď napsala, že se všechno začíná vracet do normálních kolejí, lhala bych. Nic se nevrací. Protože vlak mezitím ujel pěknou štreku a koleje jsou tu jiný, hůř se po nich klouže a při spánku studí do lopatek ta jejich protivná vlhkost - ale cesta je teď tak nějak pravdivější, opravdovější než kdy předtím. A to je možná ono.

Tři střípky. Všechny v určitém slova smyslu vyprávějí příběhy, třetí patří k prvnímu a druhý je solitér. (Který z nich si předevčírem vzal na cestu do Brna červené bačkůrky, kolik ho stál lístek a jak dlouho mu trvalo, než se dostal na nádraží? Vypočítejte a odůvodněte.)

Z komentářů si vyrobím podložku pod kafe.

Kapitola devátá, My o vlku...

13. května 2011 v 20:43 | strigga & Carmen |  Ledoborec
Pátek třináctého, jak příhodné datum pro devátý Ledoborec.
Už pro tu souhru čísel.
Nebo tedy nesouhru.
Každopádně je to příhodné datum.
Viď, Rudolfku. *kovové zapředení*
Nechte si ty filosofický úvahy od cesty, kolegyně, v Turkmenistánu by vám za ně možná platili velbloudími chlupy.
Ty seš velbloudí chlup. Ale nebudem to zdržovat. Jsme tady. Čtěte. Bděte. Sněte. Knedlíky se cpěte. Smažte poslední větu. Prostě čtěte.

*usilovně maže*

A mimochodem... Carmen je jeden z těch nešťastníků, co počátkem příštího týdne maturují. Tak jí koukejte držet palce. :) *(vykryla ránu katanou)*

Jaké to je?

8. května 2011 v 21:05 | strigga |  Verše z dílny šílené striggy
Světe div se, napadla mě Báseň.
Ano, napadla. Atakovala. Přímo mě praštila po hlavě, abyste věděli.

Možná, že to, čemu říkám krize, ve skutečnosti vůbec žádná krize není. Možná jen nad svým psaním začínám víc přemýšlet a nechci být tak povrchní, jako by mi to už nestačilo. Možná jen chci dát tomu svému psaní smysl tak, abych ho v něm i sama viděla.
Možná je to spojené ještě i s krizí, ale až ta odezní, nestačíte zírat.
Pěkná představa. XD

Autorovi nejlepšího komentáře udělám tiramisu. (A pak s ním vytřu podlahu.)
P.S.: Pustit si k tomu TOHLE! Povinně!

Bezduchý článek a duchá básnička

7. května 2011 v 21:14 | strigga |  Verše z dílny šílené striggy

Jo. Už z toho názvu možná někteří bystřejší usoudili, že na tom nejsem psychicky zrovna nejlíp. Dokonce ani ta veselá habaďůra, kterou na mě na Konoze jeden (či vlastně dva) vykutálený, jinak mimochodem skvělý autor ušil, aby mi ukázal, že nic není tak jasné, jak se zdá, mi příliš náladu nezvedla.
Dovolte mi pár beznadějně ztrhaných keců o mém bolestí řvoucím vnitřním světě - a jestli se vám je nechce číst, přečtěte si aspoň básničku, kterou k nim přihazuju. Je to spíš střípek, psaný někdy před měsícem. A pro některé bude až vtipně pragocentrický ;-)
S komentáři stále ještě zásadně vytírám podlahu, ale čtu je raději než cokoli jiného.

Kapitola osmá, Herbert Nudlička Trochtel

6. května 2011 v 20:44 | strigga & Carmen |  Ledoborec
Tak máme takové pěkné, zaoblené, smyčkoidní jubileum, které vůbec není jubileum. Nekonečno se zbláznilo a postavilo se na hlavu a jsme tu, ano, drahé oběti, poosmé.

Rudolf je jako vždy čerstvě nabroušen a vyleštěn až téměř k neviditelnosti, takže vás jistě nepřekvapí, pokud se vám během čtení něco zaleskne na monitoru.

Ale Rudolf je vcelku hodný. Blechy nemá, jen chce hodnýho páníčka, kterej mu občas dá piškot, a cizí skoro nežere, když tedy PRAVIDELNĚ ČTOU LEDOBOREC.

Takže... Chcete ho?
Ne, CHCETE HO!! (Ledoborec, tedy.)