Duben 2011

Kapitola sedmá, Třeba Koblihy

30. dubna 2011 v 21:27 | strigga & Carmen |  Ledoborec
Takže, vážení, jelikož se posouval ten čas... Vaše chyba, že jste o tom ještě neslyšeli...
... Pořiďte si naslouchátka...
V Japonsku měli Golden week... no, a samozřejmě nás unesli vetřelci...
Spíš únosci, ne? Když nás unesli, tak se nevtírali, jen unášeli.
Trhni si, nekaž mi pointu...
Měla bys ji pravidelně čistit konkrétním krouživým pohybem kartáčku a správnou pastou, po které bude pointa svítit v noci... To má pak výhodu, že máte pointu místo lampičky.
Měla by sis to dát patentovat.

*Odkašlání* Ehm, ale jsme tady... se zpožděním, leč přece.
Ano. Hahá. ne, to vlastně až později. Teď... dámy a pánové, přivítejte... POINTU!
Ještě jednou: TRHNI SI!

No, takže... Tak. Lehni, Rudolfe. Hodnej.

P.S.: Pusťte si k tomu TOHLE. Nic lepšího jste si přát nemohli!

Pár slov o Naději

28. dubna 2011 v 21:30 | strigga |  Neviditelná literatura
Nějak se mě ta Naděje drží, hm...

Víte, klidně si to přečtěte. Nemám nic proti. Klidně i napište komentář, budu opravdu ráda. Jen... je to v Neviditelné literatuře. Je to o Naději, zčásti taky o mně a o všech lidských příbězích. Tak se na nic neptejte.

Raven, bráško? Děkuju.

Šálí vás zrak! Okamžitě k očaři!

28. dubna 2011 v 0:39 | strigga |  V ráji žbleptařů
... Nebo má ta šílená holka vážně zase nový layout?!

B je správně :D no jo. Ale já vám to říkala. Minulý lay jsem měla ráda, líbil se mi, ale asi nebyl dostatečně můj, nebo co, navíc to bylo rozmazaný, že, i když vy jste samozřejmě tvrdili, že ne... :D A navíc mám asi velice silnou slabost (silná slabost, to zní ale inteligentně) pro tyhle obrázky. Jeden si určitě ještě pamatujete, byl tu předminule ;) ("Zase to Japonsko, seš ty NORMÁLNÍ?!" "Sklapni.")

A co se tohohle laye týče... skromnost stranou, jsem z něj nehorázně nadšená. Ty barvičky, vážení, ty barvičky! Ten nápis vlevo nahoře! Práce s perem! Zápatí je vidět celé! (Řekněte mi, že ho vidíte, prosím... :D)
Strávila jsem nad ním tolik času, že už bych se na kažou normální věc vykašlala, ale tohle je něco jiného. Milí zlatí, přátelé moji milovaní, já to přiznám. Líbí se mi. Strašně moc! Konečně jsem zase po neskutečně dlouhé době s něčím spokojená...
No a ta kočička... ("Sklapni už!" "Počkej ještě, kurník!") obtahovala jsem se s ní snad dvacet minut, ale nakonec je prostě úžasná a - "SKLAPNI UŽ!" ("Hej, co děláš mimo závorku?!")

S komentáři sice vytřu podlahu, ale nejdřív je ocením zlatou olympijskou! ^^

Každý dělá chyby...

26. dubna 2011 v 14:29 | strigga |  V ráji žbleptařů
Dospěla jsem k názoru, že kreslení je jednodušší než psaní.

Vždycky jsem si myslela, že ti ostatní znají nějaké tajemství. Že mají v hlavě nějaký tajný kód, který já nemám, a proto bych měla kreslení přenechat schopnějším - těm, kteří . Například o anatomii, víte. Obdivovala jsem v podstatě každý obrázek a každý fanart, který se na internetu objevil.

* POZOR! Následující článek obsahuje velmi diskutabilní pokus o výtvarné umění! *

Kapitola šestá, Ten podělanej táconos se zubí?!

21. dubna 2011 v 22:18 | strigga & Carmen |  Ledoborec
Ano, vážení přátelé, je to tak: strigga už zase kazí zavedený pořádek. Mohla by si potřást pravačkou s králem Kazisvětem, že? Jenže, víte, to by nesměla být skaut! Ti si totiž podávají zásadně levačku.
Carmen jako neskaut vám slavnostně podává palec pravé nohy a trhněte si bačkorou, není-li vám to vhod. Máte určitě hroznou radost, že jsme tu s Ledoborcem dřív, takže se neztrapňujte s chabými hereckými výkony typu "Ale ne!" a "zoufale zabořili hlavy v dlaně". Rudolf se má hezky a je čerstvě nabroušen.
A brousil ho zkušený skaut, tákže pozor.
Jak už název kapitoly napovídá, půjde o další akční nářez plný krve, slz, potu, rozbitých židlí, kondomů, pošahaných číšníků, ztracených Šmoulů a podobných nepodstatných detailů. Na oplátku od vás žádáme jen a pouze komentáře, což je poměrně férový bártrový obchod, není-liž pravda?

Je-liž pravda, jak tu negramotně, leč blyštivě a ostře potvrzuje Rudolf.

Takže - směle do toho a půl je hotovo! "A pak honem od toho", jak praví klasik. (Hlavně poránu.)

Ztráty a nálezy

18. dubna 2011 v 19:54 | strigga |  Verše z dílny šílené striggy
Třetí

A poslední. I když, tohle už bych na Halase svádět neměla.
Někdy před půl rokem jsem napsala stejnojmennou povídku. Velice smutnou povídku, která kupodivu na Konoze schytala až nepochopitelně kladnou kritiku. Tohle s ní má společný jen název.
Je... krutá. Nelítostná. Zlá. Určitě s ní nebudete souhlasit.
Ale... s válkou nesouhlasí nikdo. A psát o ní je špatný nápad. Přišlo to samo... nemohla jsem jinak.
Je fajn, že vám Zamřížované jaro nepřišlo depresivní. Tohle totiž depresivní je.

V amazonském pralese, chmurná píseň nese se

17. dubna 2011 v 20:43 | strigga |  V ráji žbleptařů
"Nejlepší způsob, jak se na dlouhou dobu zbavit dětí? Nauč je hrát Na medvěda."
"Aha. A to se hraje jak?"
"No, jednoduše. Každý děcko si vybere strom, pak se řekne start, děti se pověsí na stromy a hraje se o to, kdo zůstane nejdýl viset."

Ono když se řekne "třídenní výprava", málokdo si pod tím představí něco víc.
Tak to zkuste. Představte si chajdu uprostřed lesa, civilizaci vzdálenou, kde není žádné umyvadlo, o záchodu se raději ani nezmiňuju, topíte v rozbitých kamnech, sekáte dříví, nosíte uhlí, ostří sekyry nedrží na topůrku, dřete do úmoru jako Ferda Mravenec - a jedinou odměnou vám pak je obviňující pohled sedmi zatracených parchantů, kteří si s protaženými tvářemi stěžují, že "ty těstoviny jsou rozvařený".
No řekněte, kdo by se na to nevy--al?

Kapitola pátá, Žádné heslo není!

15. dubna 2011 v 21:06 | Carmen zastupující striggu |  Ledoborec
Takže, ehm, tedy.
Přišel další pátek a my, přičemž my je zde plural maiestaticus, pluralis auctoris nebo snad pluralis modestiae, neboť kolegyně strigg bloudí kdesi v amazonském pralese nebo nějakém lesíku či co, kde dohlíží na tlupu řvoucích děťulat, prosím škodolibě soucitnou minutu ticha pro ty ubohé d-... pro těžce zkoušenou kolegyni, máme to potěšení vám představit zbrusu novou, naleštěnou, blýskající se, s mnoha novými funkcemi, zejména funkcí Šestý a Sedmý smysl, která vypere i ty nejodpornější ponožky, které se před vámi snažily utéct a při pokusu o odchycení vás ošklivě porafaly, což v reklamách většinou neukazují, ačkoli je to rozhodně realističtější než nějaké podivné modré tělní tekutiny, takže jste zvažovali návštěvu doktora, protože kdo ví, jestli ty ponožky nebyly jedovaté-... Ah, moment, nepředstavujeme pračku, představujeme novou kapitolu. Správně. To je slovo do pranice, jak mi tu napovídá obří krájítko na pizzu Rudolf. Totiž jak nám napovídá, že.
"Tak pojďte hezky číst, dětičky," nasadila na rty milý úsměv roztomilé stařenky z Perníkové chaloupky a na hlavu napoleonský klóbrc.

Zamřížované jaro

13. dubna 2011 v 19:13 | strigg |  Verše z dílny šílené striggy
Druhá

Nenechte se zmást! Je to o jaru, ale neřekla bych, že jde o takové to mé obvyklé okamžikové plkání... už z názvu je to trochu vidět, ne?
Popravdě - mám ji z těch tří asi nejradši :)
Skoro se tomu až divím, ale mám poslední dobou pocit, že ty moje verše začínají dávat... smysl? Ungh?
Snad je komentovatelnější než ta minulá!
Velký dík Františku Halasovi.

P.S.: V pátek tu nebudu, což ovšem neznamená, že tu nevyjde nová kapitola Ledoborce! Můžete ji tu čekat - jen pozor, bude to zcela v Carmenině režii, takže já za perex neručím :D


Už za pět dvanáctá

11. dubna 2011 v 18:45 | strigg-chan |  Verše z dílny šílené striggy
První

Člověk by neměl číst Halase, pokud se nechce upsat k smrti. Nicméně, referáty na seminář se začínají jevit jako veskrze prospěšné, poněvadž díky jejich tématům tvořím věci, které se mi snad i... líbí? Uhh.
Nebudu lhát, já moc dobře vím, co jsem tím chtěla říct. Ono to téma je nejspíš docela zřejmé :)
Mám ještě dvě. Ty už jsou trochu... hmm, nechte se překvapit...

Jo, a moc děkuju, že jste vyslyšeli mou prosbu u předchozího článku. Jsem opravdu moc ráda! ;) Ale teď mě už potěší každý nový komentář...

Kibō wa saigo ni shinu

10. dubna 2011 v 18:20 | strigga |  Neviditelná literatura
Tak jo. Myslím, že právě přednesu nejpodivnější žádost v dějinách blogaření. Ale myslím to smrtelně vážně.

Prosím, nečtěte to.

Vložila jsem do toho strašně moc ze sebe sama, je to hrozně intimní a vnitřní a já nechci, aby to někdo hodnotil. Jediné, co chci, je, aby to tu bylo. Aby to mělo své místo. A i kdybyste si to náhodou přečetli, protože vím, že i tací tu jsou, prosím, neříkejte mi to. Nepište komentář. Já ho stejně smažu.
Někdy si o tom možná promluvíme.

Kibō wa saigo ni shinu by mělo znamenat "naděje umírá poslední". Tvrdí Google překladač. Já za to neručím.
Přejděte to. Jděte teď jinam. Prosím.

Kapitola čtvrtá, Pravidlo 264

8. dubna 2011 v 21:13 | strigga & Carmen |  Ledoborec
Tak jsme zas tady. Vy taky. Jsme tady. Všichni.
V komentářích k minulému dílu jsme se dočetly, že prý se v tom někteří z vás přestávají orientovat. Rády bychom Vám tedy něco objasnily. Ledoborec tu NENÍ proto, abyste se v něm orientovali. Je tu proto, že... my sakra vlastně nevíme, proč tu vůbec je!
Možná mají prostě nějaké vyšší instance nemístný smysl pro humor. Možná to souvisí s Davie-Brownovým indexem. Možná za tím vším je jedna velká želva. Nebo zešílevší palačinka. Znervózňujeme vás? Správně!
Nebo má prostě smysl pro humor sám Osud.
Nebo to Osud prostě nedávno v hospodě přehnal a v podroušeném stavu mu to přišlo jako dobrá myšlenka...
Nebo... Víte co... Čtěte. A přátelská rada: Naše obří ostré krájítko na pizzu má HLAD.

Mimochodem... poslechněte si k tomu TOHLE. Je to vlastně nedílná součást celého díla...


Drobná paralelní hra pro G.

3. dubna 2011 v 20:39 | strigga |  Střípky roztříštěných zrcadel
Toho názvu si nevšímejte. Jsou to normální střípky, fakt. :D
Více mých zbytečných keců najdete v Poznámce pod čarou.
A přečtěte si to někdo, na jeden jsem opravdu hrdá! ^^

Kapitola třetí, Foton je idiot

1. dubna 2011 v 22:36 | strigga & Carmen |  Ledoborec
Výborně, vážení. Než začnete číst, věnujte, prosím, zvýšenou pozornost následujícím otázkám:

--> Vzali jste si dnes večer všechny prášky, které jste si vzít měli?
--> Nedali jste je omylem psovi?
--> Ani mladším sourozencům?
--> Ani té skleněné veverce, co na vás támhle zírá ze zdi?
--> Nemáte v marmeládě mikročip?
--> Máte papír na to, že jste psychicky způsobilí?
--> A zfalšovali jste ho?
--> Jestli jo, prosím, máte dveře otevřené. Čtěte dál.
--> Jestli ne... trhněte si ploutví.
Nebo nás alespoň odměňte náležitě dlouhým a nadšeným komentářem.

Ledoborci zdar a podporujte sílu mládí!
Vaše autorky.