Březen 2011

Je zpátky

29. března 2011 v 14:53 | strigga |  Verše z dílny šílené striggy
Vážení, to není vitalismus. To jsem já! :)
Mrňavý střípek, ale moc důležitý, aby se schovával mezi ostatními. Má své místo na výsluní.
Možná se vám to bude zdát trochu jiné než moje dosavadní, ehm, "poezie". To proto, že...

Okamžik? Ne... život. ;)

Kapitola druhá, Komu žvejká hrana?

25. března 2011 v 21:30 | strigga & Carmen |  Ledoborec
Bzučí mi tady moskyt v hlavě, že jsme slibovaly cosi jako příběh vzniku tohoto kolosálního díla. Tak víte co? To si necháme na jindy. Protože pro dnešek za vše mluví tato konverzace, v níž se dvě vysoce inteligentní literátky na úrovni dohadují o vydání nové, čili této, kapitoly...

strigga21:12
Damare.
Já vim, že nejseš Damar. Ale stejně. Damare.
Carmen21:13
Ty seš damar.
strigga21:13
Ne, to si pleteš, já jsem s dlouhým Á a bez R
tedy dáma
Damar seš ty
Carmen21:14
Ne, ty seš jeden velkej, zelenej, puntíkovanej, opelichanej damarr.

Jistě již tedy chápete vysvětlovací indispozice obou autorek...


Život je fajn. Skoro jako parní válec.

22. března 2011 v 21:44 | strigga |  V ráji žbleptařů
Tak jsem se rozhodla zase jednou své ubohé čtenáře trochu obšťastnit snůškou epizod z toho mého absurdního dramatu, co si říká život a čím dál častěji se podobá totální frašce.

1) Nemám kafe. Fakt bych ho potřebovala, tak mi odpusťte, pokud neshledáte následující řádky zrovna srozumitelnými.
2) Takové rozhodnutí, že se odteď, když máte po těch prázdninách, začnete ve škole už doopravdy snažit, je jistě skvělá věc.
3) Trochu méně skvělé je vzápětí zjistit, že momentálně propadáte z chemie a fyziky a s matikou že to také není nejrůžovější. (Růžová je stejně hnusná barva ^^)
4) Ale pojďme nezávazně tlachat o něčem zábavnějším... život chrousta, hm? Nebo Prousta? A není to jedno?
5) Dětičky u nás na skautu (jojo, není nad to, když se člověk nechává týden co týden dobrovolně omlacovat bandou škvrňat, to vše zcela gratis a bez DPH) nabyly záhadného přesvědčení, že umím kreslit. Naštěstí brzy vystřízlivěly krutou realitou. A stačil jeden maličký obrázek...
6) Po... no, po neskutečně nechutně dlouhé době jsem napsala DOKONČENOU povídku. Jasně, má to jen deset stran, ale víte vy vůbec, kolik mě to stálo přesvědčování? :D
7) Tak ráda bych ji sem dala. Je to sice, jak já to soukromě nazývám, Narufanfikce - čili fanfikce na ono proslulé anime, ano, ano.. leč, hlavní postava je můj vlastní výmysl. A přála bych vám ho poznat, protože já ho miluju jako žádnou jinou ze svých vymyšlených postav.
8) I když se v překladu jmenuje Špinavý Časopis. :D
9) Nebudem to s těma číslama přehánět... taková devítka je moc hezká, kulatá, a já FAKT nemám kafe...
Čágo belo, přátelé. Adiós. Goodbye Lenin. Sayonara. Pápá lálá.
A co na to Jan Tleskač?

P.S.... teď vás trochu naštvu: já vím, že jsem na Hemingwaye vždycky nadávala, a on je to opravdu hnusák nesympatickej! Ale to mi potom vysvětlete, proč je Fiesta tak dobrá knížka? :D

Kapitola první, Není svatba jako svatba

18. března 2011 v 20:05 | strigga & Carmen |  Ledoborec

Drazí přátelé. Sešli jsme se zde dnes při slavnostní příležitosti. Ano, je to tak. Nový literární zločin. Totiž počin. Rozhodně čin.

Je nám nesmírnou ctí představit Vám dílo celosvětového významu, o němž se už doslechli i Aboriginci v Bangl... v Austrálii. No, možná nedoslechli, ale rozhodopádně se brzy doslechnou. Co chceme říct... Začalo to zvláštně. Jak, to vám prozradíme příště.
Nebudeme dlouze a zbytečně hopsat okolo horké kaše, přátelé. Raději hupsněte rovnýma hnátama do příběhu.
Můžeme vám totiž zaručit, že nic šílenějšího jste v životě nečetli.

Dovolujeme si vás ovšem upozornit, že tohle je silné kafe. Lomcovák. Něco, co byste možná ani od nás nečekali (naivové). Přesto vám nedoporučejeme (schovejte zatm to obří krájítko na pizzu, kolegyně) se ochudit o zážitek z jeho čtení.

Titulek článku nesmí být prázdný!

17. března 2011 v 18:47 | strigga

Váženíííí, ještě mě nemusíte úplně zatracovat! Ještě umím s Photoshopem!

No. Jak tohle začalo. Začalo to tak, že tu strigga strašně chtěla mít něco červeného... *CENZURA PRAVDY* hehe, gomen, začalo to tak, že strigga měla psát seminárku, na což se vyprdla a raději zvolila menší zlo, to jest bezcílné grafické matlání.
Sebekritika stranou, minulý lay se mi strašně líbil. :-D Nicméně, už tu strašil přespříliš dlouho a změna je život, takže jsem zatoužila po něčem novém...
S výsledkem jsem byla spokojená, dokud se neukázalo, jak strašně rozmazaně to vypadá. Zápatí jsem musela úplně smazat, takže odkazy na autory obrázků budou v menu. Jediný prohlížeč, ve kterém to vyzerá jakž takž přijatelně, je kupodivu Explorer. *kroutí hlavou*

No, tak nejenže vymetáme zahnilé podzimní listí ze zapadlých koutů, ale vůbec vše se tu teď připravuje na jistou velkou událost... fňa, velkou tak možná pro mě, vsadím se, že nikdo z vás to číst nebude :-D ále co už.
Snad se vám můj zbrusu nový domeček aspoň trochu líbí (ne, nejsem hlemejžď)! ^^

P.S. Kdo pozná totožnost té mrtvoly na layi, má u mě bod :-D

Etuda (Píšu si jen tak)

16. března 2011 v 15:15 | strigga |  Verše z dílny šílené striggy
Chtěla jsem tomu dát výstižnější název. Ale asi by to moc bolelo.
Potřebovala jsem to ze sebe dostat. Takových... bude asi víc.
Poslední dobou... /mlčí/
... "Proč" je strašná otázka.

Poslíčci naděje

13. března 2011 v 16:54 | strigga |  V ráji žbleptařů


Asi už není nikdo, kdo by nezaznamenal události v Japonsku z posledních dní. A jelikož Japonsko je země, na níž moje viskózní dušička poněkud ulpěla, pořád jsem si lámala hlavu s tím, jak jim tam do dálky poslat po větru alespoň psychickou podporu, když už se, vzhledem ke svým povinnostem, nemůžu zvednout a odjet tam a poslání jedné dárcovské smsky mě nijak neuspokojilo.

Až jsem narazila na tenhle nádherný nápad.

Odkaz jsem našla u Akumakirei, původním autorem nápadu je ale Autorská tlupa. Jde o jediné: umění Origami. V Japonsku totiž existuje legenda, že kdo tímhle způsobem poskládá 1000 jeřábů, tomu se splní jedno jediné přání...
A pár milých lidí v zapadlém Česku napadlo, že kdyby takhle každý, kdo si výzvu přečte, vyrobil jednoho jeřába (nebo třeba víc), brzy by jich bylo tisíc - a pak by se všechna naše přání slila v jedno. A pokud by to mělo znamenat byť jen jediný lidský úsměv, pak už to přece stojí za to! :-)

Pod perexem najdete fotku mých dvou výtvorů - docela jsem si s tím vyhrála, ale není to vidět :). Tak... nebuďte líní a taky aspoň jednoho vyrobte. Papír má přece po ruce každý.

Zasněženým houslím

8. března 2011 v 21:13 | strigga |  Verše z dílny šílené striggy
Když já tak zoufale nechci pracovat... :D
Co bych k ní dodala. Připomíná mi staré časy mého psaní - už jenom tím, že mi vlezla na mysl, jakmile jsem se dohrabala (asi v půl jedné v noci) do postele. Nakreslila jsem k ní obrázek, na kterém jsou dvě postavy z Naruta a který sem nedám, protože jsem ho kreslila propiskou a přibližně pět minut :D
A hledat v tom nějaký smysl, no... dělejte si, co chcete. ^^
Interpunkce je na dovolené.
(Komentáře budou?)

Čtyři jarní výkřiky

5. března 2011 v 14:51 | strigg-chan |  Střípky roztříštěných zrcadel
Rok se s rokem sešel a strigga už zas otravuje s jarem. :-D Znáte mě, že?
Ale podívejte se ven a zkuste mi říct, že vám v hlavě nestraší jaro!

Tři včerejší a jedna dnešní. Tentokrát jsou to všechno básněnky. A pozor... překvapení... S OBRAZOVOU PŘÍLOHOU! Strigg se totiž včera cestou domů poněkud zdržela hraním si s vlastním stínem a s foťákem (ti dva si zpočátku moc nerozuměli, ale pak jsem je donutila). Všechno jsou to moje fotky, tudíž fakt nemusím uvádět zdroj (pro rejpaly :-D).
Budu ráda, když okomentujete i můj fotografařský výkon, ačkoli fotím opravdu jen proto, že mě to baví, nemám zrcadlovku, nýbrž obyčejný digitál, a jsem absolutní spokojený amatér :-D

Je tu nějak přesmajlíkováno, že? To bude tím jarem.