Listopad 2010

Plný pytel problémů jisté Z. D., vám známé jako S.

23. listopadu 2010 v 22:18 | striggulín |  V ráji žbleptařů
Tak jsem si říkala, že bych vás mohla rozveselit malým souhrnem katastrof, jež se mi přihodily za poslední týden. Jak praví nesmrtelní Šimek s Grossmanem, člověka potěší, když slyší o neštěstí... ;-D

Jsem divná bytost - napůl člověk, napůl magnet, takže nejspíš nikoho nepřekvapí, že se na mne problémy všemožného rázu lepí jaksi samovolně, nechtěně a velmi hojně. Jednoduše je přitahuju. Jsem s tím smířená a dávno jsem z toho učinila nevyčerpatelný zdroj zábavy pro své  přátele... kdo by se tomu u mě divil...

EDIT - 25.11.: Tak tu máme ještě jednu katastrofu: moje dvouletá sestra spláchla zubní kartáček a já si musela vyslechnout otcovu půlhodinovou přednášku o trajektorii kartáčku v odpadní rouře a o tom, jak kvůli tomu rozkopeme dům a přijdeme o úspory :D warui, já nemůžu... celou tu dobu jsem se nemohla zbavit představy zubního kartáčku zaklíněného někde v ohybu roury, jak se potměšile kření... no vážně, přijít o roční úspory kvůli kartáčku v záchodě, to je moc i na mou odolnou bránici :D :D :D

Pohádka o elektrikáři, který nebyl elektrikář

17. listopadu 2010 v 21:02 | striggaučukovník |  Děsivé pohádky na dobrou noc
Mám takový neodbytný dojem, že někteří z vás ještě nečetli poslední kapitolu Šestnáctky, tak ji kdyžtak nepřehlédněte... ALE! Nedá mi to a musím se s vámi podělit o další "skvost" ze své sbírky šíleností. Na tenhle nápad mě nevědomky přivedla cloverdee, když jsem si u nich (clov, Rael, Lejdynka) na blogu přečetla o jisté stránce, která je šitá na míru nám zoufalým povídkářům. Nám, kteří se chytáme za hlavu a nemůžeme nic vymyslet, tenhle vtipný zlepšovák totiž vygeneruje několik základních rysů našeho budoucího dílka. Stačí kliknout. No, tak jsem to zkusila. Vyšlo mi následující...

Hlavní postava: Modlící se elektrikář
Místo: Strašidelná márnice
Téma: Tancovat jde i se zlomenou nohou
První věta: Všechny dveře domu se otevřely naráz.

A pak jsem si sedla k počítači a psala a psala a psala... musím říct, že mě to strašlivě bavilo. To, co vzniklo, nazývám Děsivou pohádkou - a napadlo mě, že bych tímhle způsobem mohla napsat Děsivých pohádek víc. Udělám z toho takový malý sborníček jako poctu Egonovi Bondymu a jeho Příšerným příběhům, na kterých jsem vyrostla a které dodnes miluju víc než jakoukoli jinou knížku pohádek. Protože mi je to nějakým podivným způsobem připomíná.

No, a teď k věci. Prosím, NEBERTE TO VÁŽNĚ. Ačkoli, určitě mě už znáte natolik, že by vás něco takového ani nenapadlo. ;-D A moc vás prosím, přečtěte si to. Zabere vám to pár minut, je to dlouhé asi jako tři kapitoly Šestnáctky dohromady ;-D a možná se i pobavíte...
Jo, a ještě něco...

Část čtvrtá... Ti tři

13. listopadu 2010 v 16:48 | guľko striggulko |  Šestnáct
Převelice se omlouvám všem, kteří si připadali jako psychouši. ;D

Heh... chtěli jste to, máte to mít! Přiznám se, že nevím, co si o téhle kapitole myslet. Nakonec je v ní něco jiného a rozhodně důležitejšího, než v ní být původně mělo, což obvykle bývá dobré znamení, ale... no, radši to nechám na vás. Nebojím se kritiky, takže všichni popadněte šutry a jen do mě ;-) nakonec s ní zase až tak nespokojená nejsem.

A mimochodem, ehm... co jsem to chtěla? Gomen, až si vzpomenu, tak to napíšu... stařecká skleróza je v mém věku poněkud neobvyklá, nicméně možná...
Jo, už vím! :D Je to skoro stejně krátké jako minulá část. Ale tentokrát jsem to utnutí měla připravené dopředu. No, to byla ale důležitá informace...

Část třetí... Odpověď

6. listopadu 2010 v 19:12 | strigg |  Šestnáct
Abych byla úplně nejkruťáčtějc nejupřímnější, už to mám přepsané od rána. Ale protože jsem hajzlík lakomej, nechtělo se mi to sem dávat... nakonec však přece jen zvítězila ta relativně hodná stránka mého schizofrenického já a třetí kapitola je tady.

Je ještě kratší než ta předchozí. Neptejte se mě, proč... vždycky mě někdo zezadu praští perlíkem do hlavy a já zapomenu, co jsem chtěla naps - eh, ne, zapomeňte na to. Pokaždé mě nějaké vnukutí zastaví ve chvíli, která mi připadá vhodná pro utnutí. Tahle kapitola... je vlastně jen takové něco, pojednávající o pár minutách, jež bylo třeba překlenout. Příběh se hýbe pomalu, pomaličku...

"Tak, pusťte se do toho a půl je..." no to už je vážně moc, já už nejenže opakuju Rychlonožku, ale ještě následně nato i sama sebe...

Lenin, Barcelona a NHL

4. listopadu 2010 v 20:58 | striggulele |  Fejetonium
No ano, já vím, že dávno mrtvý ruský komunistický diktátor rozhodně nemůže hrát v hokejové NHL za tým Barcelony, která navíc hraje výhradně fotbal, poněvadž Španělákům prostě chybí led. Evidentně však existují lidé, kteří tuto prostou pravdu ještě neprohlédli, a právě díky nim je tu teď tohle... dílko. Fejeton! To jen pro přesnost.

Takže ještě jednou, aby to vyznělo: Vám všem, kteří byste klidně řekli, že je to pravda, mnohokrát DĚKUJI! Jste téměř nadlidi, řekla bych. :-D

A mimochodem... víte, jak neskutečnou radost mívám z každého Vašeho komentáře?

(A pro ty z vás, kteří by se třeba chtěli zeptat - třetí kapitolu k Šestnáctce mám napsanou, a vložím ji sem, až ji sem vložím, abyste věděli. Yosh, mise splněna. ;D)