Červen 2010

Střípkování o mnohých všelicostech

29. června 2010 v 16:57 | strigg |  Střípky roztříštěných zrcadel
Že mě psaní střípků šíleně baví, není snad třeba říkat: důkazem je to, že už je tu jejich sedmá várka. Doufám tedy, že stejně tak Vás baví je číst :) Původně jsem to chtěla pojmenovat "Sedmkrát a nikdy více", obávám se však, že takový název by nebyl pravdivý. Tudíž se nedivte, pokud se vám tento zdá býti nesmyslem.

Mimochodem, omlouvám se za dlouhou odmlku. A rovnou i za tu další, neboť za dva dny odfrčím na tábor, který jsem nyní tři dny pomáhala stavět, abych necelé tři týdny dobrovolně spala v tee-pee kdesi na ukryté louce mimo civilizaci, se šestadvaceti skvělými lidmi a s nespočtem protivných komárů a jiných breberek, od nichž už teď moje záda vypadají, jako bych měla neštovice. Z jakéhosi nevysvětlitelného důvodu se na to strašlivě těším. Pokud to přežiju, čekejte tu někdy v posledních deseti červencových dnech zprávu o prázdninách ve Sluneční zátoce :)))

Možná vám tu ale nechám nějaké malé překvapení, jež se může a nemusí objevit někdy během následujících tří týdnů.

Mějte se a mejte se! (Já se budu mýt leda tak v potoce)

Chci umřít.

14. června 2010 v 21:44 | strigga |  V ráji žbleptařů
Chci umřít. Tohle je snad nejhorší týden za posledních... sedmnáct let. A to je prosím pondělí.

Taky tak nenávidíte ten pocit, že to všechno prostě NEMŮŽETE STIHNOUT, i kdybyste byli vzhůru celou noc a to ještě za předpokladu, že den by měl 36 hodin?

Ku*va! Zabili Kenyho. (Nekoukejte na mě tak, to je přece stará hláška.)

Nic... musela jsem si postěžovat. Jdu se učit na "shrnující závěr. práci z AJ za uplynulé 2 roky", napsat sloh jménem "Describing a place in Prague", připravit si podklady pro prezentaci taktéž v AJ, naučit se logaritmy, exponenciální funkce a limity a ideálně ještě udělat laborky z fyziky (odevzdání ve středu - haha) či se nadrtit jakési chemické názvosloví. VÁŽNĚ potřebuju, aby den měl tak o deset hodin víc. Pak by se to třeba beze spánku dalo stihnout.

Tak se mějte. Teda, líp než já. Odcházím do věčných lovišť. Chci růžovou rakev.

Letní

6. června 2010 v 23:22 | Zákeřný nepálský plantážník |  Verše z dílny šílené striggy
Další básněnka (uznejte, že je to lepší slovo než "básnička"! :-)), už druhá v tomhle týdnu. Budiž tento týden navždy zapsán v paměti čtenářů jakožto "plodný".

Tentokrát je to zase okamžik. Jako (skoro) vžycky. Napadla mě dneska; sedím si tak na zahradě za domem , nohy na stole, právě se končí zapadání sluníčka, pořád je ještě teplo, ale už se sem pomalu vkrádá studenější večerní vánek - a vtom najednou přiletí těchhle pár slov a vrhne se na mě. Napsala jsem si ji na ruku, poněvadž se mi nechtělo chodit pro papír. A tady ji máte.

Mezi námi

1. června 2010 v 22:12 | strigga |  Verše z dílny šílené striggy
... aneb Co vyprávěl netřesk mechu.

A je mi jedno, kde roste netřesk, tohle je prostě v lese a povídají si tam spolu rostliny, a to ještě poetickým jazykem, aby toho nebylo málo. Nepřemýšleli jste nikdy o tom, o čem si tak asi kytky v lese povídají? Asi ne. (Na rozdíl ode mne jste normální.) No, já každopádně ano a vzniklo z toho... vznikla z toho tahle básněnka. Je to první a zatím jediná z Lesních povídánek. Třeba jich časem bude víc, až mi definitivně šibne a začnu si taky povídat s mechem.

Mimochodem, tak se mi v mém drahém palci nakonec přece bude vrtat doktor. Mám ho tak ukázkově rudý, že bych s ním mohla zfleku jít volit komunisty, kdyby mě ovšem něco takového napadlo. Zítra ráno mířím na popraviště jménem Chirurgie :) držte své palce tomu mému, děkuji.