Duben 2010

Střípkování pokračuje

28. dubna 2010 v 19:44 | strigg |  Střípky roztříštěných zrcadel
Čtyři střípky data dnešního. Nedodržela jsem slib, že tu nepřibude nic jiného než můj Cestovní deník. Už jsem skoro jako politici.

První se jmenuje O životě... myslím však, že o životě jsou všechny. Asi nejsou nejveselejší. Ani já nejsem.

Den první, pátek 1. července

27. dubna 2010 v 20:25 | strigga
Kde: Totes Gebirge, Mrtvé hory/pohoří, jednma z nejhezčích částí rakouských Alp

Členové expedice: Strigg, sestřenka Terka, táta, pánové Kos a Tesařík (jména lehce pozměněna) a Anča T.

Počasí je teda fakt hrozný. Je sobota ráno, a já popisuju včerejšek...

Výlet druhý: První alpský zápis

27. dubna 2010 v 20:15 | strigga
Tak jak vidím, můj Cestovní deník vás nezajímá. Ale já vám ŘÍKALA, že máte smůlu! :-D Nic jiného tady prostě NEPŘIBYDE, a můžete se třeba stavět na hlavu nebo na trojnohý stoličky, mně je to jedno. Teď tady přibyde první část druhého výletu, a protože jsem ten systém tady vymyslela dost divně a složitě, nazařadím to do žádné rubriky a kdo by si to chtěl přečíst, až to nebude na hlavní stránce, ten najde odkaz v rubrice "Z Cestovního deníku" pod Výletem Druhým. ;)

A upozorňuju, že tenhle výlet je už co do místa zajímavější, a taky co do písma mého poněkud delší (jestli lepší, tak to teda nevím). Enjoy!

Výlet první: Český Krumlov a zpívací monstrakce

24. dubna 2010 v 14:52 | strigga |  Z Cestovního deníku
Kdy: 3.- 5. 6. 2005 (pátek až neděle)
Kde: překvapivě v Českém Krumlově
Členové: já a všichni Netoličtí vrabčáci

Vysvětlivky: Netoličtí vrabčáci jsou dětský zpívací sbor, do kterého chodily dvě moje sestřenky, nějací další příbuzní a kamarádi, a se kterým jsem byla několikrát na soustředění. Netolice jsou v jižních Čechách, jinak já jsem Pražačka jak poleno. :-) Tahle "monstrakce" byla pěvecká soutěž všemožných sborů z jihočeské oblasti a mám takový dojem, že jsme skončili na 1.-2. místě *checht*.
Ostatní výlety jsou už mnohem delší a budu je dělit do článků podle dnů, taky budou asi co do míst určení zajímavější, ale... tenhle byl první a přece ho nevyškrtnu :)) užijte si tedy zápisky malé Strigg!

Pro začátek

24. dubna 2010 v 14:34 | strigga |  Z Cestovního deníku
Tááák, Vážení.

Pokud jste to tu čekali včera, tak se omlouvám. Pokud jste to tu čekali předevčírem, tak se omlouvám ještě víc.

Toto je můj Cestovní deník - ve skutečnosti červený sešit se šedesáti listy, do ktrerého už od roku 2005 zapisuju zážitky ze svých cest - bohužel zdaleka ne ze všech. Předem upozorňuju, že roku 2005 jsem byla vcelku nevinné děťátko, které ani nenapadlo, že by mohlo někdy psát povídky, a tak se omlouvám za styl psaní. Nebudu ho měnit, zachováme autenticitu :-)

A mimochodem, v nejbližší době tu nejspíš nebude přibývat nic jiného než tohle, takže kdo to nechce číst, ten ať si dá několikaměsíční pauzu. ;)

Onávoklutitaz

20. dubna 2010 v 23:03 | strigga |  V ráji žbleptařů
Podívejte se, kolik je hodin (kolik je TEĎ hodin, ne kolik je ve chvíli, kdy tenhle žvást vaše laskavé oční bulvy louskají) a nechtějte po mně nic náročnějšího než tohle.
("Je to pochopitelné?" dodala by za touhle větou naše matikářka. A my bychom na to otupěle kývli hlavami a potvrdili tak potisící, že všichni lžou.)
Měla jsem strašnou chuť něco napsat, jenže pravda je, že na přepisování čehokoli jiného než básniček se necítím býti toliko svěží, a též pravdu dím, když řeknu, že žádná ucházející básnička se momentálně v mém okolí nevyskytuje. Pro blbce jednodušeji: prostě vám sem nic nenapíšu.

Což jen dokazuje absolutní zbytečnost tohoto článku, poněvadž jsem vám přišla jen oznámit, že pro vás nic nemám :))) tedy pokud nechcete poslouchat plky o kinech na Vysočině, elektrodepozici stříbra a využití elektrolýzy. O tom bych vám klidně povyprávěla, stejně jako o terciární socializaci a dalších odporných pojmech.

Pozitivní zpráva je, že ve čtvrtek a pátek mám VOLNO, přátelé, neboť naše drahá matička bilingvní přiblblá školička vypsala dva dny přijímacích zkoušek. Takže se tu možná ve čtvrtek objeví něco hodnotnějšího (když to předtím stihnu vymyslet, vyrobit a přepsat). Vidím to na nějaký zápis z cestovního deníku, aby se obecenstvo alespoň trochu pobavilo, co říkáte?

Odcházím padat únavou někam, kde to míň bolí a nevyráží mi to zuby.

Arrivederci! Užívejte jara a nelítejte do ciziny (stejně to nejde).

Vivat Věčná loviště! A co Jan Tleskač?

A zase ty střípky

11. dubna 2010 v 11:50 | strigg |  Střípky roztříštěných zrcadel
Každý jednou dospějeme k nějakému poznání. Já například dospěla k poznání, že bych ze sebe měla přestat sypat tyhle životní moudra, nebo se ze mě stane balíček karet bez pikové osmičky. *Smrtelně vážný pohled*
Ehm, ehm. Už mlčím. To, co najdete pod čárou, jsou některé ze střípků sesbíraných v posledních týdnech a měsících a vůbec. Jsou trochu šílené a trochu jako já, což se vlastně vůbec nevylučuje. *checht*

Mimochodem, napadlo mě, že bych si sem mohla začít házet seznam přečtené literatury. Zase tak moc toho nepřečtu, ovšem mám tak mizernou paměť, že nevím, co jsem četla před dvěma měsíci. (Né, to zrovna vím. Kmotra.) Nebo bych sem mohla hodit nějaký zápis ze svého nekonečně vtipného cestovního deníku - ten se myslím datuje už od roku 2005 nebo 6. Co vy na to?

Zloděj, kůň a historie

5. dubna 2010 v 19:53 | strigg |  Verše z dílny šílené striggy
Pro začátek jedna rada: NIKDY si opilí neholte nohy, pořežete se jak sviňa. :)))

Teď by to nejspíš chtělo nějakou omluvu za to, že jsem měsíc nic nenapsala. Tak tedy dobrá. Omlouvám se. Nejdřív se mi nechtělo, pak jsem byla v Itálii, pak byl týden fofru předtím, než dorazili Španělé, pak definitivně dorazili a už se nedalo dělat vůbec nic. Teprve včera konečně odletěli zpět, odkud přišli, to jest do Madridu. Ještě před deseti dny jsem neměla šajn, co je to opravdová ÚNAVA. Tím nemyslím stav, kdy se vám chce spát. Tím myslím stav, kdy v půl druhé ráno sedíte u počítače, víte, že musíte pracovat, ale prostě nemůžete, protože v pětivtěřinových intervalech tvrdě usínáte. Překliknete z jednoho programu do druhého, usnete, o dvě minuty později se vzbudíte a  nevíte, co jste to dělali naposled. Ve dvě to vzdáte, ale do devíti ráno to musí být a vy v půl osmé musíte vyrážet se Španělem do města, tak si nastavíte budíka na půl šestou, abyste to mohli dodělat. Sranda.

No, dost už vykecávání. Tohle jsem napsala kupodivu dneska. Možná to má nějakou Myš Lenku, možná ani ne, to nechám na vás. Bylo mi tak nějak smutno, jak najednou Španělé odjeli. Týden jsem se na to těšila, až se zase vyspím ve SVÉ posteli a zase bude klid a nikdo nebude chtít nic překládat... a teď tu nejsou a je tu podivně prázdno. A z toho vzniklo tohle.

Kdo to tu ještě čte, ať sem lízne komentář.