Leden 2010

Měsíc Romantik

29. ledna 2010 v 18:57 | strigga |  Verše z dílny šílené striggy
Podivný název, co? Ale nebojte, není to žádná červená knihovna. Romantismus přece nikdy nebyl jako knížky Lenky Lanczové :) já romantismus vnímám jako nesmírně inspirativní období, období temných plujících mračen a Luny prokukující mezi nimi, ozařující tajemným světlem skály a strže mezi nimi, ve kterých vítr zpívá písně o krutosti světa. Tak nějak si myslím, že kdybych žila v době romantismu, napsala bych strašnou spoustu básní, mnohem víc, než žít třeba ve středověku. Ve vzduchu byla tehdy cítit taková básnická atmosféra, aspoň mi to tak připadá.

Tak, a teď to vypadá, jako že tohle bude za něco stát. Nebude. Je to prachsprosté slovíčkaření. Leč i tak mi to koukejte okomentovat, vy bando. Koho by to psaní bavilo, když na to nemá žádný ohlas? Díkes. ;)

Jo, a ten vypravěč je... poněkud neobvyklý ;)

Střípky III - tentokrát po malířsku

21. ledna 2010 v 17:34 | strigga |  Střípky roztříštěných zrcadel
Vážení zvážení i nezvážení, JSEM VOLNÁ! Průšvihy jsou pryč, jsou za mnou, jsou vyřešené a já jsem konečně, KONEČNĚ ve stavu tak dlouho očekávané euforie. Včera večer se vyřešil ten poslední a největší prů*er... a šmytec! Jsem volná, volná, VOLNÁ a můžu zase myslet na jarní vítr, slunce ve vlasech, šumění ječmene a zurčení potoků a třpyt řek a... a už buď zticha, Strigg, nebo tě někdo virtuálně praští palicí po palici :).

Jediné, co se mi za posledních několik dnů podařilo vyplodit (přestože jsem nemocná a flákám se doma), jsou tyhle čtyři střípky. Nenechte se zmást názvem, opravdu jsem NIC NENAMALOVALA... ani nic malovat nehodlám, nechci si odstrašit zbytek věrných čtenářů svým příšerným neumětelstvím ;) "po malířsku" se nazývají proto, protože dva z nich jsou lehce inspirované jistými... jak se tomu to... jo, slohy. A taky jednou písničkou. Určitě ji všichni znáte, ovšem nevím, zda vůbec její vliv poznáte.

Takže k věci... jo, a mimochodem, ten poslední má v sobě víc ze mne, než bych si bývala přála. Proto se jmenuje, jak se jmenuje. Je to však přespříliš vnitřní a zakořeněná věc, než abych se s ní teď zabývala. Teď jsem šťastná jako blecha v kožiše.

P.S. Povšimněte si laskavě, že jsem konečně vylepšila menu. *zdvižený palec*

Možné je všechno aneb Zvykáme si, vážení

12. ledna 2010 v 21:41 | strigga |  Fejetonium
Ne že bych měla "po chlebu". To teda nemám. Ale právě jsem dokončila jeden fejeton, co hodlám zítra odevzdat naší milé pí prof třídní - češtinářce. Není to ten, co jsem o něm psala. Vlastně si nejsem ani tak úplně jistá, zda je to vůbec fejeton. Ale bavilo mě to psát a zabralo mi to jen chvilku (asi tak, aby mi zbyl čas na chemii). Mělo se to omezit na Čechy, ale co už, je to holt trochu... světovější. Jenom trochu.

A POZOR! Na tomto blogu je to moje fejetonová premiéra, takže očekávám alespoň několik komentářů. Vím, že to tu čtete. Tak teď máte důvod i komentovat, přítelíčkové. ;)

Musím se pochlubit!

5. ledna 2010 v 18:49 | strigga |  V ráji žbleptařů
Začala jsem psát fejeton, na který jsem fakticky hrdá. Taky povídku, na jejíž nápad jsem snad hrdá ještě víc. Psaní mi pomáhá, psaní mě uklidňuje, utřizuje myšlenky. Bez psaní bych nebyla, zatímco psaní by beze mne bylo, a dost možná i lepší. Leč, o tom nemá smysl polemizovat. Neboť s povídkou jsem se zasekla a fejeton jsem založila do jednoho ze svých školních sešitů, a jelikož máme těch zatracených předmětů prostě moc, nemůžu ho najít.

Takže tu máte jen takovýhle veselý nanicovatý článek. Chachá!

Nebudu se trapně vymlouvat, že toho mám moc, že propadám z matiky a čtyřku mám z několika dalších předmětů, že mě teď čekají strašlivě strašlivé dva týdny, že mám mimo to ještě práci, rodinu, skautské akce a budu si muset najít ještě brigádu, abych si vydělala na hory, jelikož jsem v takovém průšvihu, jako jsem dlouho nebyla. I když je to pravda. Ono to totiž neznamená, že bych neměla čas. Ten se vždycky najde.

Prostě vám hezky narovinu řeknu, že jsem ten zatracenej fejeton ztratila. :D

To je totiž věc, která se, v porovnání s ostatními, až příliš snadno a lehce přiznává. Je mi tisíckrát lehčeji u srdce, když sedím tady a píšu vám tohle, než kdybych si měla stoupnout před rodiče a vyspelovat jim v bodech všechny své školní průsery. Je to asi takový rozdíl, jako když mažete na chleba margarín, nebo se na něj snažíte rozmatlat několik let starý, příšerně zhrudkovatělý med. A bohužel se až příliš rychle blíží den, kdy budu nucena skleničku s medem otevřít a namazat ho na obrovský krajíc chleba pořádnou vrstvu, z čehož jsem příšerně na nervy. Kdo nepoznal, nepochopí, kdo poznal, ví, o čem mluvím.

Jde o to, že až ten den nastane a já ten hnusnej chleba namažu (a to si pište že namažu, i kdyby byl ten med stokrát plesnivej!), bude mi tak neskutečně lehko a budu tak ŠŤASTNÁ, jako jsem dlouho nebyla. A potom tu možná čekejte nějakou povídku. Nebo třeba fejeton.

Držte mi palce, prosím. Ať už mám po chlebu.

Schizofrenicko-oligofrenický dialog

2. ledna 2010 v 22:08 | Temný hlas ze záhrobí a Toho Času |  V ráji žbleptařů
Vážení a milí, nadpis je dílem drahé Strigg, která tu sedí vedle mne na otáčecí židli a zlomyslně se chechtá. Já jsem Raven, kdybyste to nepoznali a napíšu pro strigg pozdně neogotický, ehm, pardon, pozdně novoroční článek.

Temný hlas ze záhrobí: Doneslo se mi, že prý někteří z vás jakýsi novoroční článek očekávali. Těmto zkrachovalým existencím, podvratným živlům a jim podobným mohu říci jediné: Vyližte si polevu.

Tak, poté, co jsem se dozvěděla to, že vzhledem své blízkosti k údajnému záhrobí jsem pravděpodobně jednou nohou v hrobě, přejdeme na o něco veselejší téma.

Temný hlas ze záhrobí: HA - HA - HA.

Teda, ačkoliv NĚKDO si to tady nemyslí, já jsem po mega hrnku earla greye poněkud více optimistější a věřím v lepší zítřky.


Temný hlas ze záhrobí: Mládí vzad a optimistům zmar.

Zdá se to jenom mně, nebo jsou ty zmrtvělé existence rok od roku nepřátelštější? Zpět k tématu. Tímto článkem bych vám za striggu, ač proti její zlořečené zlovůli, popřála všechno dobré a milé a roztomile růžové, hodně veselých zážitků a mále nemocí a zlovolných lidí. Pamatujte, že zážitek nemusí být příjemný, ale hlavně musí být silný.


Temný hlas ze záhrobí: Hlavně pamatujte NA SMRT.

Memento morti a kdo ví, co ještě. Pořád ještě se tváří zlověstně. Začínám od ní ten přístup pochytávat, tak to raději ukončím dřív, než vám začnu přát bolestivou smrt a jiné pěkné věci.

Astalavista!

Strigg světlá stránka v zástupnictví Raven

a


Temný hlas ze záhrobí.

P.S:

Temný hlas ze záhrobí: Přeji vám bolestivou smrt a jiné pěkné věci. A NEMÁM světlou stránku.

Šlus.

(A safra, slyšeli jste, že každý třetí je skaut a každý druhý upír? Nějak mám divný pocit, že vedle mne v záhrobí není něco v pořádku. Oops.

*temný chechot*