Prosinec 2009

Příběh se šťastným koncem

9. prosince 2009 v 19:30 | strigga |  Verše z dílny šílené striggy
Člověk to zažije málokdy, co? Věřte mi, já vím.

Je to vlastně pohádka, ale má reálný základ. Totiž - viděla jsem dnes přesně takový výjev, vážně, nekecám. :) Není to metafora, nic za tím nehledejte... (ostatně, já v metaforách psát neumím) - ale stejně by mě zajímalo, jaký to ve vás nechá dojem. U mě osobně je to... uklidnění... že něco přeci jen dobře končí...

P.S. Mé pokusy o odvykání závislosti na kafi byly marné. Dnes mám čtvrté, a vzhledem k počtu zítřejších písemek si troufám říct, že ne poslední.

Umtata Umtata Um

1. prosince 2009 v 21:51 | strigga |  V ráji žbleptařů
Chtěla jsem napsat strašně inteligentní a hluboký a dlouhý a pravdivý a čtivý a zničující článek. Povšimněte si laskavě, že hovořím v minulém čase. Takže vás zklamu. Nenapíšu nic takového, nýbrž jen další přiblbou a mělkou a krátkou a lživou a nečtivou a zcela neškodnou vypisovačku, na čemž ale stejně nesejde, poněvadž jak vás znám, nebudete se obtěžovat ji číst, případně k ní snad napsat komentář.

Všichni lžou. Takže když řeknu, že mě teď, při tom sezení u počítače s nohama na stole a s hrnkem kafe za čerstvě utřenou klávesnicí napadá až příliš mnoho věcí najednou, znamená to zhruba asi následující:

1) Nemám nohy na stole.
2) Nesedím tu s hrnkem kafe (což je, přiznávám, celkem smutná věc).
3) Mám špinavou, zaprášenou a několik let nemytou klávesnici.
4) Nenapadá mě vůbec, ale vůbec nic.
5) Nikdo nelže, neboť tahle geniální věta vyvrací sama sebe.

Tak si z toho vyberte, co chcete. A jdeme na další číslování.