Srpen 2009

Autobusová reportáž

27. srpna 2009 v 20:07 | strigga |  Mimo téma
Tak jsem konečně doma (už od pondělí) ;-) ještě bych odjela a dala si další měsíc prázdnin. Ale to vy nejspíš taky, tak proč o tom vykládám...

Rovnou se bez mučení přiznávám, že jsem za ten měsíc nepřítomnosti NIC NENAPSALA, už je to tak :D. Zato jsem procestovala Švýcarsko, Itálii, Rakousko, pobyla dva nádherné týdny na táboře a několik skvělých dní pod stanem na lidmi dávno zapomenuté louce u lesa, u potoka a mezi rybníky v jižních Čechách (taková skoro Sluneční zátoka ;)), to vše s lidmi mně nejdražšími. Byla to krásně prožitá druhá polovina prázdnin, už aby tu byly ty příští!

Tohle, co sem teď vkládám, je už trochu staršího data. Psala jsem to před pár měsíci (opravdu v autobuse), ale je to pořád tak aktuální, že to sem klidně vložím i teď. Jela jsem tehdy do Netolic, se všemi těmi kolonami tři a půl hodiny jízdy, a neměla jsem u sebe knížku, takže se mi nemůžete divit, že jsem z nudy vyloudila tohle. Kdo ale někdy jel autobusem do jiné části naší milované zemičky, jistě bude dobře vědět, o čem mluvím. :)

Jo, a když už jsem u toho... jak jste si jistě všimli, VRÁTILA JSEM SE. Sem. Na blog. Vám, co jste zůstali věrní, i když se tu tak dlouho nic nedělo, moc děkuju. Ani nevíte, jak mě to pořád překvapuje a jak si toho vážím. Samozřejmě to neznamená, že sem budu psát častěji :D někdy holt i múza musí odpočívat...


Dopis

2. srpna 2009 v 0:20 | strigga |  Verše z dílny šílené striggy
Vážení, včera jsem se vrátila ze Slovenska, zítra - ne, vlastně už dneska, doprčic - odjíždím skoro na měsíc někam pryč, pořádně ani nevím kam, mám asi dvacetihodinový spánkový deficit, který už asi nedoženu, nemám sbaleno, NEVÍM, jak si mám asi sbalit na tak dlouho, v mém pokoji to vyzerá jako po nukleární katastrofě a ještě jednou vám třem komentujícím děkuju za komentáře k předchozím veršům (verše to byly, to zase zpochybňovat nemůžu).

Zvolen je fajn město a noční sezení na parapetu, s výhledem na neosvětlený středověký hrad, holt jednoho nutí ke psaní. Tuhle básničku kupodivu umím taky nazpaměť, i když nevím, jestli se vám bude líbit; nedokážu si představit, co by pro vás mohla znamenat. Co znamená pro mě, to tu nebudu rozebírat; stejně by vám to nic neřeklo, a navíc jsem strašně unavená a vidím trochu dvojitě (a to jsem nic nepila). Jen si zkuste představit tu noc, ty hvězdy, měkkou trávu jako podušku, ten hrad, nebo já nevím... popusťte uzdu fantazii. A napište mi sem alespoň pár komentářů. Zase napíšu, až se vrátím. (Jestli se vrátím.)

Jo, a nedodržela jsem slib. Je tam zmínka o hvězdách. Ale bez ní by to fakt nebylo ono. :D A myslím, že tahle básnička je taková... víc moje, než ta předchozí. Nebo já nevím. Jak říká má drahá sestřenka, blíženci jsou prostě schizofrenici.