Květen 2009

Co viděl poutník

31. května 2009 v 14:05 | strigga |  Verše z dílny šílené striggy
Chtěla jsem vstát ze židle a odejít. Zjistila jsem, že když vstanu ze židle, celý svět se nějak prapodivně roztočí a prohne a já upadnu na hromadu harampádí. Tak sem vložím tohle... čistě proto, abych oddálila tu chvíli, kdy vážně budu muset vstát ze židle a vyjít smrtelných patnáct schodů do svého pokoje. Mimo to kašlu, smrkám, prskám na klávesnici a přemýšlím, proč sem píšu, jen když mi není dobře. Jo, a potřebuju mikinu. ("Začnu ti říkat hypochondře." "Zmlkni.")

Není to básnička. Je to vtéhle rubrice, protože kvůli tomu nebudu zakládat další. Je to příběh, který se jen nedá tak úplně vyprávět prostými slovy; a rozhodně tu není kvůli nějaké literární kráse, poněvadž tu postrádá. Je tu kvůli té myšlence - totiž, vážně by mě zajímalo, co viděl. Zkuste něco navrhnout. Můžeme sestavit celý jeho příběh. Já vím, že se vám nechce. Ale třeba se někteří z vás uvolí napsat pár řádků. Není to tak těžké. (A smajlíka se nedočkáte a nedočkáte.)

("Myslíš, že se pod ten perex kouknou?" "Hypochondře." "Sklapni!")

Rozbít, či nerozbít?

17. května 2009 v 13:09 | strigga |  V ráji žbleptařů
Řekněte mi, to to ten počítač dělá vážně jenom mně? To mě ta pitomá přetechnizovaná vymoženost vážně tak nenávidí? Všude kolem hlad, AIDS, prasečí chřipka, ekonomická krize, globální oteplování a kdovíco ještě, a ten krám zajímám jenom JÁ?!

Mé počínání za poslední hodinu by se dalo popsat takto:

1) Strigg se pokouší otevřít cd-romku.
2) O pět minut později se strigg stále bezvýsledně pokouší otevřít cd-romku.
3) CD-romka se otevírá a než se strigg naděje, zase se samovolně zavírá.
4) Strigg zlostně zírá na CD-romku. CD-romka nereaguje.
5) Strigg buší pěstí do CD-romky.Ta se otevírá a strigg ji pevně drží, aby se opět nezavřela. Podaří se jí vecpat do CD-romky disk.
6) Deset minut se nic neděje.
7) Odněkud z hlubin počítače se ozve zlověstný zvuk, načež na monitoru naskočí okénko s možností "Kopírovat hudbu z disku CD pomocí Windows Media Player". Strigg nadšeně kliká.
8) Počítač se zasekne a dalších deset minut se nic neděje.
9) Naskočí WMP a začíná přehrávat hudbu. Strigg ale chtěla hudbu kopírovat, a tak se pokusí WMP zavřít červeným čtverečkem, kterým se, kam až její paměť sahá, vždycky všechno zavíralo.
10) WMP nereaguje.
11) Dalších 10 minut WMP zarytě přehrává úplně jinou hudbu, než strigg chtěla, a odmítá se vypnout.
12) WMP se stále nevypíná, zato naskakuje další okénko, oznamující, že WMP "právě kopíruje zvukové stopy do složky Hudba", a pokud strigg nechce své zvukové stopy ztratit, ať se laskavě přestane snažit vypnout WMP.
13) Strigg zjišťuje, že nejen WMP, ale ani okénko nejde zavřít.
14) Vyskakuje další okénko, oznamující, že "Disk CD bude vysunut".
15) Disk CD je vysunut. Strigg ho nechápavě zastrčí do obalu, načež zjišťuje, že z obrazovky zmizel WMP a všechna okýnka.
16) Strigg otevírá složku Hudba. Nic v ní není.
17) Strigg si rozzuřeně odbíhá udělat kafe, a když se vrací, už tu na ni čeká další okýnko, s tím, že program, který ani neotevřela, prý "neodpovídá". S hysterickým výkřikem "Taky jsem se ho na nic neptala!" strigg své snažení vzdává a jde napsat tento naprosto zbytečný článek.

Omlouvám se všem, kteří ode mne čekali něco inteligentního, toho se ode mne dneska asi nedočkáte. Byla bych ale ráda, kdybyste mi okomentovali i tenhle vzteklý výlev. Taky vás počítač dokáže takhle naštvat?
Taky vás dokáže tak naštvat, že o maturitním týdnu mají zbylé třídy ty nejhorší předměty, ze kterých nikdo nematuruje?

Vás NEDOKÁŽOU naštvat tři hodiny biologie v jeden den?

Tak to mi sem ani nelezte.

Dárešek k naroženinám (které nikdo nemá)

13. května 2009 v 19:01 | strigga
Mám tu speciální článek pro Carmen. Důrazně ji žádám, aby si ho přečetla a buďto na něj ve stejném duchu reagovala, nebo uznala svou prohru. Poněvadž já se nikdy nevzdávám (jen uzavírám příměří). Fixgotingenhaparandaštokholm.


Zaniklá symfonie

4. května 2009 v 18:43 | strigga |  Verše z dílny šílené striggy
Aneb Jarní noc. Někdy koncem března jsem měla takový velkolepý nápad - totiž popsat jakýmsi polo-básnickým jazykem části jarního dne od rána do noci. Kupodivu vznikla jenom Noc - skoro jsem napsala Západ slunce, jenže v příhodnou chvíli inspirace jsem u sebe neměla papír ani tužku :)))
Je to vlastně jen popis věcí, které mě v tu chvíli obklopovaly (takže jo, vážně byla noc a vážně jarní), ale stejně se mi dodnes líbí. Možná je to tím silným dojmem: kouzlu svitu hvězd na začátku jara jen tak neuniknete, ne? Zajímalo by mě, co mi na ni řeknete, poněvadž se to vůbec nerýmuje a nemá to rytmus ani nic, jenom se ta slova k sobě tak nějak... hodí.

Mimochodem, Dračí Doupě je úžasná hra. To jsem nezjistila teď, to vím už od prosince, ale druhou možnost se o tom přesvědčit jsem měla až o tomhle prodlouženém víkendu; a přesvědčila. Seznamte se - kudůk alchymista jménem Titta, pátá úroveň :)))