Duben 2009

Lásko

25. dubna 2009 v 20:04 | strigga |  Verše z dílny šílené striggy
Smíšek je jakž takž zdráv, a já už dokonce skoro taky, ačkoliv stále neujdu víc než pětiminutovou procházku a hroutím se k zemi. Aspoň už ale nezvracím, nemám horečku a po čtyřech dnech absolutní hladovky jsem začala dokonce i jíst. (Tuhle přiblblou nemoc bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli - nedokážu si představit, jak asi pozítří ráno vyjdu PĚT PATER na první hodinu! Dělá se mi špatně už jenom při té představě.) V jistém smyslu mi to možná prospělo (i když nevím v jakém! Jedny ze svých dvou použitelných kalhot jsem musela odpravit, poněvadž mi tak dokonale padají, že v nich vypadám jako pitomec, a před chvilkou jsem zjistila, že ty druhé mají díru. Vrrrr.)

Popojděme k básničce... ta první část je napsaná už hodně dlouho (nemůžu si vůbec ani přibližně vzpomenout, kdy tu Raven naposled byla - připomeň mi to kdyžtak - ale napsala jsem ji cestou z toho srazu), ale bylo mi z ní tak nějak chladno a smutno, a tak jsem včera napsala tu druhou - a musím říct, že i když za moc nestojí, hřeje mě u srdce :) je mi z ní najednou hezky. Zvláštní. Jenom škoda, že nemám nikoho, komu bych ji řekla. (A ten, komu bych ji chtěla říct, no... a k čemu by to bylo.)

Tak já si jdu zase lehnout, padá mi hlava na klávesnici (jak může být sezení u počítače vyčerpávající, že) :)

***

Lásko

Cítím tě lásko na rtech
a vím že nedovedu
popsat teď tady pár těch
chvilek bez slz a ledu

Chvilek bez slz a ledu
bez odvahy a činů
až na jeden - co svedu
když k sobě tě přivinu



A zrovna nemám náladu vymýšlet něco tak malicherného, jako je titulek...

19. dubna 2009 v 13:18 | strigga
Mého malého Smíška mi odvezli na pohotovost.

Prosím vás, prosím, držte mu palce...

Chci ještě tisíckrát vidět rozzářené oči, vidět úsměv a slyšet smích...

Vrať se mi, Smíšku, vrať se mi!

Noc

13. dubna 2009 v 14:28 | strigga |  Verše z dílny šílené striggy
Vím, že vás sem chodí už jen pomálu - ale přece si to nenechám pro sebe, ne? Dokud mi tu bude komentovat alespoň někdo, budu sem s radostí občas něco přidávat.

Básnička... psaná koncem března, první teplé jarní noci plné hvězd, což, uznejte, má své neskutečné kouzlo. Je zvláštní, že ji umím zpaměti, což o většině mých básniček říct nemůžu. A... bude to znít divně, ale i přes to, jak je kratičká a miniaturní a u jejího psaní jsem poslouchala z kazety tu nejstarší šumící nahrávku Enyi, co mám... i přes to, říkám... líbí se mi.


***

Noc

Něco mi připomíná
ta tichá melodie
po klapkách klavíru
vidím ji kvést

Hned stejná hned zas jiná
ne noci neupije
ta má plášť na míru
utkaný z hvězd