na Blog.cz

Jak bych to tak řekla? V týhle básni je úplně stejnej bordel jako v mojí hlavě. Je...

O valchování člověka společností.

O hledání smyslu života.

O přetvářce a nenávisti k ní.

O touze po zapomnění.

O člověku, který nechce být sám sebou.

O...

Už jste si udělali aspoň miniaturní obrázek o tom, jak zmatená asi musí(m) být?

Ólalalá... budeme dělat, že jsme si toho měsíčního zpoždění nevšimli, tradá, pískpískpísk...

Milá clov,

chci, abys věděla, jak jsem ráda, že jsi zpátky mezi námi. A že bych ti za to ráda poděkovala něčím lepším než tímhle; něčím, co by mělo sto slov, u čeho bych dodržela zadaná slova (už zas je tam jenom ta vločka! Co s nima všichni máte? :D), něčím, co by nemělo tak smutný název i obsah. Nejlépe něčím, co by bylo drabble. Ehm ehm.

Ale... něco ti řeknu. Tihle dva čekali skoro tři roky, až zase vezmu tužku do ruky. Dočkali se. Díky tobě. ;)

Milá Carmen,

je tu pár věcí, za které bych se ti měla omluvit.

Například to zpoždění (ale já říkala, že mi to půjde pomalu xD). To, že je to nesmyslné a zmatené a šílené. Fakt, že to nemá název. Fakt, že to není drabble (nebo je to drabble pro megalomany), nebo třeba to, že ze slov, která jsi mi zadala, to obsahuje jen jedno jediné. :D Holt tvůrčí svoboda, chápeš...

Je tu ale taky pár věcí, za které mě (doufám) budeš milovat. Například ten fandom. To, že je to situace, kterou jsem původně chtěla nakreslit (pak mě osvítila lampa moudrosti a vnukla mi myšlenku, že psát umím přece jenom líp :D). Fakt, že jahody v tom hrají svou roli.

A to, že se to odehrává v cukrárně. ;)

Pro vás ostatní: Pravděpodobně to nepochopíte... ne, určitě to nepochopíte. Trhněte si nohou a jděte si číst erudovanou literaturu :D

Je mi smutno. To se pak člověku blbě píše, však víte... i když jde spíš o specifický druh smutku, možná spíš prázdno než smutek. Podivný prázdno. Ale už tu po dvou týdnech nechci mít pořád ten stejný novoroční článek.

Tak mě napadlo, že bych si mohla zanadávat. To mi jde poslední dobou moc dobře. xD

Mylý čtenářy,

začátkem tohoto článku bichom vám rádi zdělyli, že nejsme aňy v nejmenšým opylé nebo negramotné. Ve skutečnosťy jsme sy na noví rog přypyli kolou (což možná bilo spúsobeno ťým, že jsme nebili schopné otevřýt láhef s ůžasným francoským výnem).

Chtěli bichom vám řýcy, že vám chceme popřád hodně štěsťý a zdravý a fjalovích krokodílú do nového rogu 2132.

Koncem tohoto článku bichom vám rádi zdělyli, že nejsme aňy v nejmenšým opylé nebo negramotné. Děkujeme za vašy mylou a trpjelyvou pozornost, haha.

Fred @ George

P.(S).F.: Pyráťy z Karybyku jsou vhodním fylmem ke koncy rogu, johoho!

P.(S).G.: Já bich jen dodala, že myluju mordorské ohně nad Orodruynou, celí Mordor a fšechny fijalové krokodíli dobré vúle!

Největší a nejdůležitější zpráva dne: Stala jsem se spoluzakladatelkou Ligy nepřátel rozinek! Pokud také patříte mezi odpůrce těchto malých, scvrklých, odporných seschlých parodií na víno, můžete připojit svůj podpis v zatím neexistující petici, nebo lépe, tady dole v komentářích.

Takže ano, vážení, poprvé v životě jsem viceprezident něčeho! Obávám se, že taky naposled. :D

Mimochodem, tohle je parádní hudba ;-)

Hehé... dobře, tohle drabble miluju :D netuším, jak mě to napadlo, ale bavilo mě to strašně. A je mi velikým potěšením, že jej mohu věnovati zrovna svému drahému bráškovi ;-)

Zadaná slova zněla: návod na přežití, pomněnka, defibrilátor. Snad mi odpustíš, že jsem jedno trochu pozměnila ;)

Fandom: řekněme... něco, co už jsem nesnesitelně dlouho nepsala.

Má to něco přes sto slov, ale náhodou ne o moc. :D